Marichat

Konečně spolu

--Pohled Adriena--

Zachvíli ze dveří vyšel doktor a já rychle začal mluvit.

,,Kde je! Co se- Co má- Co-" nevěděl jsem na co se mám ptát. Měl jsem spoustu otázek, ale doktor mě zastavil.

,,Omlouváme se... Marinette-Dupain-Chengová už není v našem světě. Upřímnou soustrast." řekl chladně a šel zpět do operačního sálu. Ne. To. Není. Pravda. Zatahal jsem se za vlasy. Teď jakoby se mi čas spomalil. Paní učitelka uklidňovala Alyu, která brečela ze všech sil. Do nemocnice vběhli Marinettini rodiče a když se dozvěděli o oné tragické zprávě rozbrečeli se také. Vyběhl jsem z nemocnice a šel do pekárny od Marinette. 

,,P-Plaggu.. drápky." řekl jsem se vzlykáním a pomalu. Plagg se vtáhnul do prstenu a už jsem byl Černý Kocour. Vyskočil jsem do Marinettina pokoje a všiml jsem si dopisu.

Ahoj všichni,

Dneš jsem měla vizi a také vím, že dnes byl můj konečný den. Měla jsem vás všechny ráda. Chci vám také říct, že Beruška ta, která zachraňovala Paříž a známá superhrdinka Paříže jsem já. Jako důkaz máte mé mirákulum v dopisu... Jestli tohle čteš Adriene, tak tě miluju. Nikdy jsem nepřestala a nikdy nepřestanu. Jestli tohle čteš Kocoure, tak prosím chraň Paříž vlastním životem a hlavně chraň mé rodiče a doufám, že pro tebe nová Beruška bude znamenat to stejný co jsem znamenala já u tebe. Miluju vás všechny.

Vaše Marinette

,,Ne! MARINETTE!" zakřičel jsem. Jak mi to mohla udělat.

,,Miluju tě. Miloval jsem tě a vždy budu. Já to tu bez tebe NEVYDRŽÍM!" vzal jsem papír a tužku a začal jsem psát dopis, který jsem dal hned vedle toho od Marinette. Vyskočil jsem z jejího okna a postavil jsem se přesně na špičku Eiffelovky. Zavřel jsem oči a už jsem padal hlavou dolů. V hlavě se mi přehrávali vzpomínky v mém životě. Nejdelší vzpomínka neboli fotka jé mé nehynoucí lásky. Marinette.

,,Miluji tě, Mari." řekl jsem do větru a dopadl jsem na zem. Temno. tma. Vždy jsem tě miloval a vždy budu Marinette. Teď budeme spolu.

--------------------

,,AHH!!" zakřičel jsem a sednul jsem si. Takže. To byl jen sen. Uff už jsem si myslel, že to je znovu.

,,Lásko stalo se něco? Slyšela jsem z vedlejšího pokoje křik." řekla má láska a začala mě hladit po tváři. Sednul si k nám i náš syn Erik a naše dcera Mia. Spolu jsme odešli z našeho domu a vydali se na procházku. Roztáhli jsme svoje křídla a doletěli jsme s nimi k louce. Mia a Erik si celou dobu hráli a já a moje láska jsme si vedle sebe lehli a odpočívali jsme.

,,Jsem tak ráda, že tento svět existuje Adriene." řekla má láska a já jí dal pusu na hřbet ruky. Miluju jí a jak jsem i říkal, tak vždy i budu. A jsem rád, že ta fiflena Chloe šla do pekla a tak mě tu neotravuje.

,,Já taky. Miluji tě, Mari." řekl jsem a Mari mě objala. Dali jsme si polibek a dívali se jak si naše děti hrají spolu na louce. Miluju tě Mari.  Chytili jsme se za ruce a pozorovali východ slunce. Děti si sedli vedle nás a tak jsme ho pozorovali všichni.

,,Konečně spolu." řekli jsme oba naráz s Mari. Usmáli se na sebe a zrovna s vycházejícím sluncem jsme si dali pusu. Byl to krásný okamžik a já věděl, že mi v paměti zůstane ještě dlouho. Už to nikdy neskončí.

Marinette a Adrien spolu s Erikem a Miou žijí posmrtný život. Milují se a jsou rodina. Nikdy se nezradí a vždy si důvěřují a pomáhají. Živí či mrtvý..

Jsou Konečně Spolu

Tak tohle je konec! Snad se vám tento příběh líbil a moc se omlouvám za zpožděný konec. Uvidíme se u dalšího příběhu a snad si je užijete stejně jako tenhle. Mám vás ráda.

-LadyClaris ;)