Jsi jenom můj <3

2.-Před 5 lety II

Probudil mě křik na chodbě. Okamžitě jsem vyrazil z postele, ale poté mi došlo, že bych si měl obléct kalhoty. Rychle jsem si je oblékl. Na plášť jsem kašlal. Možná i do slova. Šátek stále spočíval na mém krku. Pomalu jsem otevřel dveře. Můj pokoj byl na konci chodby. Všichni byli natisknutí u zdi. Podíval jsem se na co tak vyděšeně zírají. Ta ženská z ošetřovny ležela na zemi s rozdrcenou lebkou. Na ní spočívala noha Lukase. Jeho pohled sjel k mé osobě ,,Chyťte ho!" ukázal na mě. Rychle jsem zmizel do pokoje. Dveře se rozrazili a v nich stálo mužů s děsivými úsměvy. Adrenalin se mi vlil do žil. Dlouho neotáleli a vrhli se mě. Vyhýbal jsem se ranám jak jen jsem mohl. Dva do sebe narazili, čímž upadli do bezvědomí. Využil jsem chvíle a rychle vyrazil ze dveří. Dopadl jsem do krvavé louže. Snažil jsem se to ignorovat, ale moc to nešlo. Okamžitě jsem se posbíral a opět sprintoval k východu. Najednou se proti mně někdo objevil. Ruce měl natažené proti mě. Asi 1 metr před ním jsem se zastavil. Malinkatá špička skleněného sotva viditelného nože byla jen pár centimetrů od mého obličeje. ,,Jsi jeden z mála, kdo tehle tryk zná" zasmál se. Ani jsem se nepohnul. Jeden nepatrný pohyb a mám nůž mezi očima. Za sebou jsem uslyšel kroky. Srdce mi bušelo. Najednou muž přede mnou si silně sevřel hrdlo. Vyšelo z něj přidušené lapání po dechu a svalil se na zem. ,, Mike, běž!" zněl hlas mé zesnulé matky, který si pamatuji z jejího vyprávění pohádek. Rychle jsem vyběhl ze dveří a běžel rozlehlým, děsivě tichým parkovištěm. Prakticky neustále jsem klopítal o všelijaké kamínky či hrbolky. Podivil jsem se, když jsem v kapse objevil peněženku i s klíčemi. Bleskurychle jsem nasedl na motorku a nasadil si helmu. Nastartoval jsem a odjel. Jakmile jsem dojel domů, okamžitě jsem zavolal policii. ,, Halo?! Je tam policie?!" ,,Ano, Jaké je vaše jméno?  Co potřebujete?" ,,Mike Woods, jsem stážista z místního psychiatrického ústavu! Všichni se dostali ven a zabili tam skoro všechny!" ,,A vy jste teď kde?" Odpověděl chladný hlas operátorky. ,,P-podařilo se mi ujet domů, sám nevím jak." malinko jsem se uklidnil. ,,Dobře. Pomoc už je na cestě. Můžete se zítra dostavit na stanici? Potřebuji se vás zeptat na pár otázek. A vemte si sebou videokameru a nahrávejte celou cestu sem, prosím" ,, Jistě,  zítra se dostavím. Nashledanou." položil jsem telefon. Opřel jsem se o zeď a snažil se spracovat, co se právě stalo.

"KURVA, DO PRDELE! JAK VÁM SAKRA MOHL ZDRHNOUT?!,, řval jsem na své pomocníky. " no.... Ona jeho matka-,,
"JEHO MATKA JE DÁVNO PO SMRTI!,, "To ano, ale pomohla mu,, "Kurva... Já se na to vyse-,, uslyšel jsem houkačky. "DO HAJZLU! TEN ZKURVISYN ZAVOLAL POLICII!,, To si vypije! Ale... Mohl bych si s nim trošku pohrát... Usmál jsem se.

Budu muset nakrmit kotvičku. Pokusil jsem se rozehnat myšlenky. Nakrájel jsem zeleninu. Dal jsem ji mojí malé želvičce do akvárka a vlezl jsem si do horké sprchy. Uklidňující kapky vody stékající po mém těle mi na chviličku dovolili zapomenout na to, co se stalo. Vylezl jsem ze sprchového koutu a osušil se.  Poté jsem v šuplíku nalezl kameru. Ku podivu měla plné baterie. Jsem tak strašně unavený. Doufám, že to už nezažiju. Kameru jsem zapnul a dal ji na poličku tak, aby mě celou noc natáčela. Převlékl jsem se a zapald do postele. Okamžitě jsem usnul. Po probuzení a líném převalování v posteli, jsem si zval kameru. Natáčel jsem každý svůj krok. Zbyla mi nějaká nakrájená zelenina pro kotvičku, tak jsem jí to taky dal. Sám jsem si zakousl suchý rohlík. Oblékl jsem se a vyrazil jsem. S kamerou jsem se rozhlížel všude kolem. Došel jsem až na stanici. Přivítala mě velmi milá policistka a pozvala mě k sobě do kanceláře. Popsal jsem jí celý den. Jen přikyvovala hlavou s chápavým výrazem. Ani ji nepřekvapila má poznámka o teleportujícím se pacientovi, který četl myšlenky. Jako bylo to bylo zcela obyčejné  ,,Tak a teď se podíváme, co jste natočil" ,, um Já.. Nahrál jsem, i jak jsem spal..." ,,To je báječné! Tak prosím, dejte mi svou kameru" Přesunuli jsme se do jiné místnosti. Seděla tam spousta policistů. Všichni se nudili a zase naříkali, jaký to bude opruz. Sedl jsem si, co neblíže. Nahrávka se spustila. Začátek noci nic. Najednou v 2:15 se objevila osoba u mojí postele. Rozsvítilo se. Začal jsem se probouzet. V osobně jsem poznal Lukase. Natáhl ke mě ruku, což mě úplně umrtvilo. Ležel jsem bezmocně na posteli. Lukas pomalu vylezl na postel a obkročmo si na mě sedl. To už hodně policistů znepokojovalo. Naklonil se ke mně a políbil mě. Na nahrávku jsem koukal s otevřenou pusou. Pokračovalo to tak, že rukama zajel pod mé tričko a jezdil pod ním rukama. Začal celé mé tělo líbat. Většina policistů v místnosti na to koukali stejně jako já. Najednou přestal. Objevili jsme se oba dva před postelí. Jeho ruka byla pod mými ramenu na lopatkách. Byl nakloněný nade mě. Vypadalo jakoby bysme právě dotančili romantický tanec. Až na to že mé ruce visely dolů a hlavu jsem měl zakloněnou od zadu. Já jsem snad ani nedýchal. Sklonil se k mému krku a nejspíše udělal cucflek. To už jsem nevydržel a vyběhl jsem z místnosti. Nahrávku asi zastavili, jelikož nebylo slyšet jak moje kamera vždy po přehrání 1 min pípá. Najednou se přede mnou objevil Lukas. Na tiskl jsem se ještě víc na zeď.

Vystrašeně se na mě podíval. Ten pohled byl k nezaplacení. Odkryl jsem mu krk na kterém měl límec. Ušklíbl jsem se. Ze dveří vyletěla celá četa policistů a začala po mě střílet. Chytil jsem Mikeho pod krkem. A dal si ho před sebe. Sice jsem měl kolem sebe štít , který chránil i Mikeho, ale to oni vědět nemohly. Okamžitě přestali. Chudáček Mike z toho byl úplně hotový. " co po něm chcete?,, řekla rozhodně velitelka. Neodpovídal jsem jí . Mikeho jsem otočil směrem k nim. Položil ho na zem a chytl ho za ramena, aby mi nikam nezdrhl. Někdo se mi ze zadu pokusil probodnout záda. Daného útočníka jsem přehodil k policistům. "Právě jsi mu vzal život,, řekl jsem s kamenným výrazem. Začal jsem Mikeho škrtit. Jeho slzy stékaly i po mých rukou. Pomalu přestával mít sílu. " Prosím,, zaškemral. Přestal jsem ho škrtit. " Oooooo! O Copak prosíš?,, Opět jsem se k němu naklonil. " N-nezabíjej... Mě... P-prosím,, lapal po dechu. "A co za to?,, na chvílí ztichl" B-b-budu t-tvůj,, " Můj, co?,, usmál jsem se."p-prostě Tvůj.... Jen mě Prosím nezabíjej,, Zasmál jsem se. "Řekni ještě jednou že budeš můj,, "B-budu Tvůj,, zašeptal.Zamyslel jsem se. " Budeš můj...Hmm. Řekni že jsi můj a tím to stvrť,, nedokázal jsem se přestat usmívat. Teď mám pocit že on je ten, který umí číst myšlenky " Jsem..... Tv-,, "neříkej to!!,, přerušila ho velitelka. "Řekni to.... Nebo bys jsi snad radši....,, malinko jsem přitlačil. Snažil se mé ruce oddálit od svého rozkošného krkčku. "I Když to řekneš, tak či tak tě zabije!,,Vypískla ta otravná ženská. "Tak to se mílíš! Já své sliby dodržuju. Nezabiju ho. Ale takhle ano,, "Ale...,, pokračovala v proslovu. " J-jsem Tvůj,, zašeptal. " Copak jsi říkal?,, jeho slzy opět ztékali po mých rukou. "J-jsem Tvůj,, zopakoval. "Řekni to ještě jednou a nezapomeň na mé jméno.,, "Jsem tvůj, Lu-Lukasi,, "Můj. Od teď a navždy,, "Tvůj... navždy,, Uvolnil jsem sevření. Najednou mě začalo něco volat. Musel jsem pryč. Rychle jsem si Mikeho přitáhl ještě blíž k sobě a odtrhl mu límec. Jeho hlavu jsem chytil na stranu a na krku mu udělal druhý červený flíček " Tenhle ti tam zůstane na vždy. A pamatuj si dvě věci. 1.) Jsi můj a navždy 2.) Já se vrátím. Možná že až za dlouho, ale vrátím se,, zašeptal jsem mu do ucha a poté jsem zmizel.

Spadl jsem na zem na kolena. Byl jsem v šoku. Nebyl schopný dýchat. Poté jsem omdlel.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Fůů😂nupravování týhle části povídky mě málem kleplo. Spadl mi wattpad a většina toho se vymazala😂 jop a vím že to není nějak extra dlouhé😂

Daisy:P <3