Jsi jenom můj <3

9

Omlouvám se za dlouhou dobu neaktivity v psaní, ALE! Vydala jsem kraťoučkou knížku a to byl taky důvod neaktivity+ Škola. :(
Omlouvám se za chyby, ale nemám tolik času to opravit. :/ Ale budu se snažit😊
___________________________________

"Slibuju,, zašeptal. Ale moje vytrašená nálada se nesnížila. Jelikož, jsem usl.

Jen jsem ho pozoroval a jemně ho hladil po tváři. Vůbec se mi nechtělo znovu do práce. Vždycky se naštvu. "Lukasi,, řekl ospalý hlas Mikeho.
"Ty nespíš?,,

"P-právě jsem se probudil,, "Tak jdi ještě spát. Nenaspal jsi ani hodinu.,, usmál se. Víc jsem se k němu schoulil. "C-co se ti stalo?,,

"Jak to myslíš?,,

"Um... J-jak jsi na mě vyjel,, šeptl jsem. Hlavu jsem měl u jeho hrudě a kolena jsem obímal rukama. Lukasova ruka jezdila po mých zádech.

"Víš... No... Já... Když se naštvu. Stane se ze mě úplně jiná osobnost. Nedokážu se ovládat. Sice, to co řeknu není zrovna dvakrát pozbudivý, ale... Mám pocit že se mu líbíš, jelikož normálně by rovnou zabil.,, usmál jsem se úsměvem, který přesně říkal jak se cítím. Trapně.

"Nevím, jestli to mám brát jako povzbuzení nebo ne. Ale asi Ano,, zasmál jsem se. Poté bylo ticho. Rozhodl jsem se promluvit. "Já už nechci spát. Kde je brácha?,,

"Já vlastně nevím. Dole jsem našel papírek, že na rychlo museli odejít...,, po chvilce jsem dodal. " Víš... Já mám takovej problém,,

" vážně? Um... A Jakej?,, starostlivost v mých slovech nechyběla, ba naopak.

"Víš... Jak jsem tě v tom lese zmlátil?,, podrbal jsem se na zátylku. "Bohužel ano,, "Tak, to video jsem potom poslal na policii, jako dejme tomu výhružku... Potřeboval bych poslat další,,

Mé polozavřené oči se rázem rozevřeli. "Ne. Lukasi už mě nemlať. Prosím né. Udělám cokoliv, jen mě už nemlať. Prosím... Už-,, mé prosebné náříkaní utl až jeho hlas.

"Neboj nebudu. Jen když to bude hodně nutné. Navíc.... Máš obě dvě ruce pořezané, tady máš hodřinu,, přešel jsem palcem přes místo na jeho čele, na což reagoval zatnutím zubů. "teď jsi stále docela vystrašený. A navíc. Když se naštvu, tak ostatní dostanou pocity bezmoci, strachu a podobně. Mě samotnému to nepřináší radost. Nechci ti přibližovat.,, mile jsem se usmál. "D-dobře... Jdeme na to?,, "Jasně jen si musím něco zařídit. Neudělal bys mezitím oběd?,, pohladim jsem ho v jeho krásných, hebkých vlasech.

" Ok... Jen neříkal jsi, že když se naštveš, tak se nedokážeš ovládat?,, poznamenal jsem s vystrašneným podtónem.

"To jen, když se naštvu opravdu hodně,, Políbil jsem ho. "Tak se na to vrhni,, úsměv jako vždy nezmizel z mé tváře. Narozdíl ode mně, když jsem se jedním lusknutím objevil v budově našeho gangu.

Ještě chvíli jsem se líně převaloval v posteli. Nakonec jsem přece jen vylez. Chvíli jsem přemýšlel, co udělám jako první. Asi si ještě před příchodem Lukase hodim sprchu. Došoural jsem se do koupelny. Sundal jsem si mikinu. Nebo radši ne. Nechci ho moc dráždit. Co kdyby přišel naštvaný a já nic neudělal? V klidu jsem odešel do kuchyně. "Kde je sakra ta kuchařka?,, zabědoval jsem asi po pěti minutách hledání. "Tady!,, zaradoval jsem se s úsměvem. "Tu jsem dlouho nepoužíval,, ofoukl jsem z ní prah. Vlastně to není žádná kuchařka, jen já tomu tak říkám. Jsou to ručně sepsané recepty po prababičce, babičce a po matce. A musím říct že jsou úžasný! Nenašel jsem tam ani jeden špatný. "Hm... Zapečené brambory ne... Palečinky mi jako oběd nepřipadají. Hm... Tak... Hm.... Že by dneska něco masového? Ale né.. nenakoupil jsem a žádné maso nemám. Co je vlastně v lednici?,, uvažoval jsem nahlas. Otočil jsem se k lednici a otevřel ji. Páni... Lukas byl asi nakupovat. Jak to jen stihl? Usmál jsem se a otočil se zpátky k receptům. "Hele! Smetano-Brokolicivá polévka. Nemohly napsat prostě brokolicová polévka? Hm.... A když Lukas nakoupil tak si dáme kuře,, déle jsem se už nevybavoval s okolím a začal jsem vařit. Pustil jsem si písničky. Asi o půl hodiny později kuře už chytalo bronz v troubě a polévka si něco bublala, zatím co já jsem zpíval jak největší hvězda. Míchal jsem polívku. " I got this feeling inside my bones! It goes-,, najednou začal můj mobil šumět a světla problikla. " Co to sakra- Lukas....,, rychle jsem schoval mobil. Roztřasli se mi kolema. Polila mě vlna strachu. Nasucho jsem polknul, když se zabouchli dveře. Klid je to jen Lukas.... Klid... Nešlo se uklidnit. Můj mozek nejspíše věděl, co se stane. Pomalu jsem míchal a čekal až přijde. Slyšel jsem jeho pomalé kroky, jak se pomalu blíží chodbou do kuchyně. Kroky už byli v kuchyni. Najednou mě hodně silně chytil za tváře a nasměroval si můj obličej k sobě. Polkl jsem. " Co ti na tom tak dlouho trvá?!,, zasyčel. "A-ale vždyť... Jste odešel před... P-půl hodinou.,,

Podezřívavě jsem se na něj podíval "NEBUĎ DRZEJ!! JINAK SI MĚ NEPŘEJ!,, Dal jsem mu facku. Já ho nechci mlátit! Jen se na mě ublíženě podíval. Pustil jsem ho. On se začal věnovat polívce a já šel do koupelny. Na pračce ležela rozházená mikina. Pevně jsem ji sevřel v ruce a vratil jsem se k Mikemu. " CO TO KURWA MÁ BÝT!?,,

Pomalu jsem se na něj očitil. A sakra... "O-omlouvám se.... J-já-,, " Žádný ty!!!,, silně mě chytil ze ruku. Přitáhl jsi mě k sobě. " TO by stačilo, ty malej zmetku!!,, odtáhl mě ke sklepu. Začal jsem se snažit vymanit se z jeho k sevření. "Za týden se uvidíme,, zasmál se a hodil mě dovnitř otevřenými dveřmi. Dopadl jsem na tvrdou zem. Spolu s křipnutím ruky se ozval můj bolestivý výkřik. Dveře se zabouchl. Chytl jsem si ruku. Na jednom bodě byla palčivá bolest, která se šířila po celé ruce. Čím dál byla od místa, tím víc se z ostré bolesti stávala tupá. Když Lukas znovu otevřel, už na hlavě neměl žádnou kamerku. I přes tu chvilku v tmavé místnoti jsem si na tmu celkem zvykl, tudíš mě světlo chvílkově oslepilo.

"Pojď, cukříčku,, řekl jsem mile. Ale on se nepohl. " Copak?,,

Jen jsem na něj zíral. Jakmile se ke mě přiblížil a chtěl se mě dotknout, uhl jsem. " Co se děje?,, optal se znovu. "N-nech mě! N-nešahej na mě!,, vyštěkl jsem.

Nechápal jsem, co se dělo. Všiml jsem si, že si drží ruku. Cítil se.... Ublíženě. "Ale vážně, Co se děje?,, přišel jsem zase k němu. Pohladil jsem ho ve vlasech. Mou ruku odtrčil pryč.

"Musíš to všechno dělat doslova?! Já věřil, že tu udeláš jen jako! Mám pocit, že jsem si zlomil ruku! To máš takovou potřebu mi ubližovat?! P-proč?,, slzy mi tekli po tváři.

"Ne! Hele poslouchej mě... Nikdy bych ti záměrně neublížil. Hodně... Strašně se ti omlouvám. Uznávám je to moje chyba a měl jsem se víc ovládat, ale prosím. Já ti nechtěl ublížit! Odpusť mi to.... Já nechtěl... Miluji tě,,

Spousta lidí mi už řekla Miluji tě... Ale žádné mi tak nezalepovalo rány na srdci jako to jeho. Jen dvě krátké slůvka dokázali zničit nedůvěřivost k němu. Právě v tuhle chvíli jsem si uvědomil, jak moc jsem do něj zamilovanej. Malinko jsem se usmál. " Dobře... Tak pojďme odsud,,

-----------------------------------------------------------

Čau čau čau!
Tady je další kalitola. Jako vždy omlouvám se za chyby a dlouhou dobu nevydání další kapitoly. A mimochem. PŘES 3K PŘEČTENÍ!!! (Celkově😂) STRAŠNĚ MOC VÁM DĚKUJI❤ A plus k tomu přes 380 HLASŮ! Moc moc moc vám děkuji mám vás ráda❤

Daisy😉💕