Jsi jenom můj <3

12.

Seděl jsem u okna a hleděl do krásné krajiny. Je tak příjemné se hřát vevnitř, když venku padají třpytivé sněhové vločky. Svým způsobem mě to činilo šťastným. Zvlášť když se po chvíli z kraje lesa vynořila srnka. Na tváři se mi vyrýsoval jemný úsměv. Občas jsem pohledem sjel na malou dřevěnou budku, která sloužila jako krmítko pro ptáčky. Pověsil jsem ho včera i přes pravděpodobný zákaz. Je zničující být stále zavřený uvnitř. Popravdě jsem to porušil hned po pěti dnech. Povzdechl jsem si a upil ze své horké čokolády, po jejimž hrníčku jsem celou dobu přejížděl palcem. Přes tichý dům se najednou ozvalo cvaknutí dveří. Vstal jsem ze židle. Potichu jsem našlapoval směrem k chodbě, vedoucí k venkovním dveřím. Při vrznutí dřevěné podlahy jsem se pozastavil nasál vzduch, což vytvořilo sotva slyšitelný syčivý zvuk. Nervozita stoupla při pomyšlení na to, že mě příchozí uvidí ve velké košili, kterou si tu Lukas nechal. Přišel jsem k rohu. Chytl jsem se ho a malinko se vyklonil do chodbičky. Stál tam někdo, na koho jsem celičký měsíc čekal. Lukas!! Jen co se otočil, skočil jsem mu do náruče. "Lukasi!,, Zabrumlal jsem do jeho trička. Ruce ovinul okolo mých boků. Zvedl jsem se hlavu a on mě políbil. Než jsem se vzpamatoval, přitiskl mě ke zdi. Rozpoutal vášnivý polibek. Odtrhnul jsem se. . Chtěl něco namítnout, ale než to stihl, přiložil jsem mu prsty na rty "Ne tak rychle, neřekl jsi mi ani Ahoj,, zasmál jsem se.

"Ty jsi ale hajzlik, víš to?,, Pousmál jsem se. "Nejsem jen tvoje šukací panenka,, vyplázl jazyk. "To nejsi... Ale kdybych chtěl, byl bys,, ušklýbl jsem se. Ublíženě se na mě podíval. Rozcuchal jsem mu vlasy se slovy: "zbal si, na chvíli musíme vypadnout,, "Hej!,, Zasmál se. Začal si je aspoň trochu urovnávat . Pak se zastavil. "Počkat, co? Proč? A Kam?..... Na jak dlouho?,, Upřel na mě pohled. "To se zatim nedovíš. Tak dělej...,, Nechápavě na mě zíral, ale po nějaké době se otočil. Než odběhl, chytl jsem ho za ruku. "Ta košile ti moc sluší, Cukříčku,, zašeptal jsem mu do ouška. Zčervenal a vytrhl se mi a odběhl sprintem. Musel jsem se zasmát. Bože, proč je tak sladkej. Ku podivu za pár minut byl dole i s taškou. Hodil si do ní boty. "Asi bych se měl převlíknout, co?,, Zasmál se po chvíli zírání mě. "Teď už to nech ,, vzal jsem si ho do náruče.

" Proč mi prostě neřekneš, kam to jdeme?,, Řekl jsem lehce uraženě.
Lukas odpověděl na mou otázku, ale já ho nevnímal. Mou pozornost umoutávalo pomalu vlnící se okolí. Všechny barvy se vpíjeli do jedné. Ta se začala měnit opět do roupoznatelných a zřetelných objektů. Lukas mě postavil na zem a já se rozhlédl. Byli jsme v dost moderně zařízeném obývacím pokoji, jenž byl sladěn do černé barvy, ve které krásně vynikali červené drobnosti. Podíval jsem se tázavě na Lukase. "Kde to jsme?,, Usmál se" U mě doma.,,

Opět se užasle rozhlédl. "Máš to tu moc pěkné!,, zasmál se. Stále jsem byl překvapený z toho, kolik emocí v sobě stále má. Vždy jsem věděl, že je "otužilejší" než ostatní, ale že vydrží tolik jsem nečekal. Není naštvaný, psychicky zdevastovaný ani vynervovaný. Občas si sám říkám, co je s ním špatně. Zaměřil na jeho tělo. Projel jsem si od hlavy až k patě. Zamračil jsem se. Upřel na mě pohled a zmateně sám sebe prohlédl. "J-je něco špatně?,, Zeptal se nechápavě. "Jen jedna věc,, chytl jsem ho pod jeho dokonalým zadečkem ( ͡° ͜ʖ ͡°) a zvedl jsem si ho. Posadil jsem se a přitáhl si Mikeho blíž. Jeho krk jsem začal zasypávat nesčetným počtem znamének. Odrhnul jsem stále sladkému Cukříčkovi košili z ramen a pokračoval v zasypávání flíčky na klíčních kostech. Po chvilce se začal potichu uchichtávat. Zvedl jsem hlavu a podíval se mu do jeho nevšedních oček. "Čemu se směješ?,, Hlasitě se rozesmál. Snažil se sám sebe utišit, ale neúspěšně. "T-tvoje v-vlasy,, zhluboka se nadech, když se snažil popadnout dech. "Jsou jak t-taková černá ovce,, musel jsem se pousmát. "Já ti dám ovci, šmudlo,, silně jsem ho kousnul do krku. Smích přerušilo překvapené heknutí, následované trhaným bolestným stenem. "To bylo hnusný, ty černá ovce....,, Zabrblal. Malinko jsem se odtáhnul a kousl ho znovu na druhé straně. Další sten vyšel z jeho úst. Lehce sevřel moje vlasy. Netáhl mou hlavu pryč, jen ji přidržoval. Což bylo kurwa chytrý, protože kdyby to udělal zkousnul bych více. Po chvilce, když jsem se opět vzdálil, Mike trochu uraženě řekl. "Tak promiň,no...,, Víc jsem si ho k sobě přitiskl. "Tady nám ale někdo zdrznul, to ho musíme odnaučit.~,, položil mi dlaň přes pusu. "Už nekousej, prosím. ,,podíval se na mě štěněcím pohledem. Jen jsem se zamračil. Setřásl jsem jeho ruku z pusy. ''Neprovokuj mě,, zavrčel jsem. ''Nevidíme se ani hodinu a už jsi na mě Hnusný,, Dal ruce v kříž a posmutněl. pohlédl na stranu. "Mike, nechovej se jak malý děcko,, prohodil jsem otráveně. "Kdybych se choval normálně, akorát víc by ses naštval.,, Zvedl se a poodešel ode mě. Prudce jsem se zvedl. Došel jsem k němu a násilím ho k sobě otočil. ''Začni se chovat jako normální člověk! Jestli si myslíš, že tím, jak si hraješ na roztomilého ti okamžitě propadnu, tak to se mýlíš, Mike!,,  

Jeho slova mi vyrazila dech. Jak... Jak něco takového může- vydechl jsem. ''Nemyslím si, že to teď má cenu řešit... Nechováš se dostatečně adekvátně, bych s tebou konverzoval o takové záležitosti.,, Frustrovaně rozhodil rukama. '' A teď se ještě chováš jak zkurvený psychiatr. No super. Měl jsem tě tam nechat!,, Vykřikl. '' Za prvé se pouze chovám jako dospělý člověk a mým záměrem nebylo vypadat roztomile. Za druhé nebýt tebe bych opravdu psychiatrem mohl být. Nemyslíš si, že jsi mi už život pokazil dost?,, odpověděl jsem klidně. Byl jsem si zcela vědom, že i kdybych křičel, nemělo by pražádný smysl. Ale i přesto bylo těžké se ovládat. ''Cože? nic tak strašného, aby se zhroutil svět, jsem ti neudělal.,, odsekl až ublíženě.  V hlavě se mi strhlo tornádo agrese.  Byl jsem až paralizovaný tím, co řekl. Nechtěl jsem se ihned naštvat, ale jak tohle může říct? ,, Že jsi mi ty nic strašného neudělal?! Kvůli tobě jsem strávil rok v psychiatrické léčebně. Dlouhou doby jsem bral antidepresiva jen kvůli tomu, že se tvoje úžasná výsost musela trošičku pobavit! Měl jsi mě zabít. Měl jsi mi zlámat kosti, jako jsi to udělal ostatním! Netušíš, čím jsem si ve svém životě prošel! Nic o mě nevíš!,, rozkřikl jsem se. Jeho výraz se naprosto změnil. Jen na mě vyjeveně zíral. Po chvíli chtěl něco namítnout, ale nenechal jsem ho. ''Jsem bláhový, že jsem věřil, že mě miluješ! Proč by taky  tak zlý dokonalý démon, jako jsi ty, miloval obyčejného člověka jako jsem já?! Jen jsi si chtěl zašukat! Proč si vybral zrovna mě?!,, vykřikl jsem naštvaně. ''Je tu spoustu krásnějších lidí! Více zajímavých lidí... T-tak... proč já?,,  začali mi slzy stékat po tvářích. Natáhl ke mně ruku, ale já ji odrazil. Odtáhl jsem se od něj.  '' Mike poslouchej mě, pros-,, '''Nechci od tebe slyšet žádné další lži!,, hysterčil jsem.  ''Kurwa, poslouchej mě!,, Něžně chytl mé dlaně do těch svých. Opět jsem chtěl vykřiknout, ale jsem pocítil jak ze mě odplouvá agrese. Okamžitě mi bylo jasné, že to Lukas dělá tyto ''zázraky''. Zadíval jsem se mu do očí. ''Prosím, přestaň. Cítím, co děláš. Je to nepřirozené,, okamžitě toho nechal, ale stejně bylo pozdě. "Mike... Cukříčku, věř mi, když říkám, že tě miluju.,, "Dokaž mi to. Daruj mi to nejcennější, co máš,, usmál jsem se posmutněle. Doufal jsem, že pochopí, jak to myslím.  " To nemohu,, zatvářil se smutně. Pak mi pohlédl do očí a řekl. "Jelikož to nejcennější, co mám, jsi ty,, oči se mi naplnili štěstím. Neovládl jsem radost a uzavřel ho do úzkého objetí. Přál jsem si, aby jsme na vždy byli spolu. Bylo mi jedno, že mu znovu propadám. Asi jsem jen Naivní člověk, ale věřím mu .....víc než sám sobě. 

---------------------------------------------------------

Ahoj, tak jsem tu skoro po roce zas. Moc se omlouvám, za dlouhou dobu čekání, ale nyní opět nebudu mít příliš času. Pokusím se vydat ještě jednu kapitolu, ale bohužel netušim jak to vyjde. Doufám, že se bude líbit

Mockrát děkuji za 1. umístění v boyslove, jste úžasní! K tomu 28,4k přečtení a 2,08k hlasů?! Jste dokonalý😍

Daisy