Pro moje bičíz, které trpělivě čekají.
Když Chloe velice neformálně vyleze z bazénu, stoupne si před ní Rebeca s ručníkem přehozeným přes paži. S úsměvem jí ho nabídne a Chloe musí odvrátit pohled, aby se nemusela dívat do těch krásný modrých očí, které sdílí se svými bratry, když ručník s poděkováním převezme. Rebeca si ji ale jejího pohledu nevšímá a ustoupí stranou, aby Chloe mohla projít k lehátkům, na kterých má své zbylé kousky oblečení. Zabalí se do ručníku a oblečení si vezme do druhé ruky. Rozhlédne se kolem, ale zdá se, že všichni se šli převléct dovnitř, takže potlačí povzdech a vrátí se do domu také.
Po vstupu do několikátých špatných dveří konečně v prvním patře najde koupelnu, před kterou ale chvíli musí počkat, až se z ní vyvalí skupinka chichotajících se holek. Při pohledu na ni zmlknou, a když za sebou v koupelně zavírá dveře, slyší pomlouvačné mumlání. Má chuť do něčeho udeřit, ale spolkne v krku narůstající knedlík a rychle se převlékne. Celým tělem se chvěje a má pocit, že místo obvyklé růžové barvy, jsou její rty modré. Po celém těle má husí kůži a její vlastní oblečení ji připadá chladné a cizí.
Chloe potlačí nutkání se celá otřepat, vyjde z koupelny a proběhne schody přes obývací pokoj a kuchyni, až vyběhne prosklenými dveřmi znovu na zahradu. Tam si prohlédne celé širé okolí kolem sebe, zda uvidí někoho známého, tím myslí Ivana nebo Emilia. Ani po jednom není stopy. Motá se jí hlava a nikdy ji své vlastní tělo nepřipadalo tak cizí. A tak se nakonec vydá do kuchyně. U stolu, kde ještě před nějakou chvíli všichni tři popíjeli, teď stojí skupinka kluků, kteří když spatří Chloe promrzlou na kost, něco na ni zavolají, zřejmě pod vlivem nějakého silného alkoholu, který drží v ruce. Chloe jim věnuje jen pohrdavý pohled, který jim ukazuje, že jsou pod její úroveň, i když si při zběžném pohledu na ně pomyslí, že by si možná přeci jen dala říct.
Když si udělá cestu skrz silné těla kluků, které ji v rychlosti pár sekund obklopily, všichni po ní ještě pokřikují nějaká oplzlá slova na její postavu. Chloe má pocit, že je jen křehkou kostrou, která se kvůli pár špatným narážkám může rozpadnout. I přesto, že se jí přes tvář převalí vlna bolesti a smutku, stále pokračuje až do obývacího pokoje, kde opět zírá do zmatených cizích tváří, které zírají na její mokré vlasy a bledé rty.
Kam se poděli všichni, kdo se koupali s námi? Nebo kde jsou dvojčata? Tíha jejích vlastních myšlenek ji přinutí znovu rozpohybovat své nohy, na kterých se sotva unese. Odchází od všech neznámých tváří z obývacího pokoje a už po druhé vychází schody do prvního patra. Tentokrát bedlivě pozoruje dveře, do kterých vchází. Ještě před vchodem pokaždé zaklepe, aby nenarušila nějaké intimní záležitosti. První dveře, hned naproti schodů vedou do prádelny, ve které Chloe nestráví příliš času. Poté míří do dveří vedle, které skrývají ložnici, nejspíše jejich rodičů. Na tu jen tak chvíli zírá a přemýšlí, jaký život žijí a zda jsou šťastní. S temnými myšlenkami dveře znovu zavře. Další dveře jsou zamknuté. A ty další na sobě nesou cedulku: Vstup jen pro ty nejvíc SAVAGE. Chloe se na ni dívá s jistým pobavením a zároveň smutkem. Dveře hned vedle těch, před kterými stojí Chloe, mají cedulku úplně stejnou, a tak přemýšlí, čí jsou čí.
Rozhlédne se kolem, a potom tiše zaklepe, avšak zevnitř se nic neozve. Nesměle tedy vezme za kliku a otevře do temného pokoje, který je perfektně uklizený. Nikde se na zemi neválí kousky oblečení, jak to má Chloe doma, postel je ustlaná, stůl, na kterém stojí počítač, je čistý a jediný předmět, který tam nejspíš nepatří, je velká kamera. Chloe ke stolu přejde, přejede po kameře prstem a netroufá si nahlas vyslovit myšlenku, na co tu kameru Ivan má.
