Harry's cat (larry) 2 Book

7.

Prosím nelekněte se, protože jsem to tak posunula, ale nevěděla jsem jak popsat 6 měsíců týrání a upřímně ani jsem nechtěla.
Pomalu se blížíme do konce :)
Nemusíte se o Louise bát on je šikovný a má chytré nápady.
--------------------------------------------------

6 Months later
Čas s těma dvěma utíkal strašně rychle. Já trávím 4 dny v práci maximálně 10 hodin denně, ale snažil jsem se chodit domu co nejdříve. Nick se zatím staral o Loua a někdy, když ho hlídal Niall jsme si šli někam sednout. Louis ho teda nepřijal nijak šťastně a hodně plakal, vždycky když jsem přijel s práce, ale poslední dobou už jenom mlčí. Ne, jenom když je tady Nick, ale už ani semnou nechce mluvit. Myslím, že se to přenáší i na Larryho a pak hrozně pláče. Několikrát jsem našel Louise schovaného ve skříni, ale když jsem se ptal, co se děje jenom na mě vyděšeně koukal. Znovu se z něho stalo to kotě, co k sobě nikoho nepustí. Teď ale nebrání sebe ale svoje dítě. Nenechal na něho sáhnout ani mě. Vždycky když jsem se k němu přiblížil, začal vrčet a vzal si ho k sobě. Vůbec mě nenapadlo, že za tímhle vším je Nick a tak hrozně Louise týrá.
Několikrát mi dal dost jasně svoji náklonnost, ale já ho vždycky odmítl s tím, že mám Louise a dítě. Vždycky se skromně pousmál, ale v hlavě musel mít další plán jak „potrestat“ Louise za to všechno.

Louis
Dneska jde Harry zase do práce a já budu sám s Nickem. První dny jsem s ním bojoval a křičel, ale vždycky mě tam hodil a zamkl. Nevím, co dělal s Larrym, ale moje láska moc plakala a já plakal s ní. Několikrát mě odtáhl i do sprchy a pustil na mě ledovou. Voda už mi nevadí, pokud neteče do oušek ale Nick… nesnášel mě hned první týden. První dny semnou vycházel celkem dobře, když jsem po něm nic nechtěl a nechal mu volný přístup k Harrymu. Když ho Hazz slušně odmítl, přestal mi vařit a nechal Larryho plakat, dokud jsem ho neuklidnil já. Poprvé co mě hodil do místnosti vedle ložnice, která má být pokojík pro malého, jsem se snažil dostat ven, ale zamkl mě a vypl pojistky, abych si nemohl ani rozsvítit. Mám hroznou fobii s tmy a tu noc, kdy Hazz nebyl doma jsem celou proplakal. Ráno mě odemkl těsně předtím, než přišel Harry a vyhrožoval mi, že něco udělá Larrymu. Já hned běžel za Hazzou a snažil se mu říct, že mi ubližuje, ale Harry si myslel, že jsem ho jenom nepřijmul.
Po čase jsem se přestal bránit a jenom tiše plakal v koutě. Nějak podvědomě jsem věděl, že kdyby se Larrymu něco stalo, okamžitě Nicka vyhodí. Ikdyž poslední dny jsem si nebyl jistý, jestli bych spíš neletěl já.
Nick mi vyhrožoval, čím dál tím víc a když na mně neplatil ani prcek, skoro mně znásilnil. Hrozně jsem křičel, ale když Larry propukl v hysterický pláč semnou snažil jsem se být potichu a aspoň ho uvolnit aby mi dal pokoj.
Několikrát se mi udělal na obličej a nechal mě jen tak ležet na zemi.
Ani Harry mě neposlouchal a moje prosby o jiného hlídače byly hned pryč. Časem jsem s ním přestal i mluvit a zakázal mu sahat na Larryho. Bylo to moje dítě a nikdo na něho nebude sahat, když nevidí tu bolest co z nás přímo tryska.
Někdy jsem si i přál byt zpět v útulku a trpět sám. Prcek si tohle vůbec nezasloužil. Fyzicky mu nikdo nic nedělal, ale psychicky byl na tom snad ještě hůř než já. Už od narození jsem ho cítil tak moc intenzivně. Snažil jsem se s ním hrát a říkat mu veselé příběhy, ale vůbec se neusmíval. Cítil ze mě tu bezmoc a strach.

Dneska to už bude půl roku, co mě Nick takhle trápí. Harry mě probudil kolem 12, když jsem dospával včerejší den a nechal mi snídani. Hned co jsem se vzbudil, jsem cítil zvláštní pocit u srdíčka. Vždycky jsem to cítil, když se mělo něco stát. Většinou to bylo spojené s Larrym. Jeho první pláč, přetočení na bříško, úsměv, úplně cokoliv. Někdy si i něco zamumlal a pak se tak sladce zasmál. Často opakoval „ta“.  Ikdyž to byly 2. Písmenka, znamenal pro mě úplně každý pokrok hrozně moc.
Snídani jsem odstrčil stranou a vylezl s pod deky. Vím, že Harry bere prcka dolu na pohádky, když spím, jinak bych mu nedovolil se ho dotknout. Rozcupitám se po schodech dolů, abych si ho vzal k sobě a věděl, že mu nic nehrozí.
Larry se dívá na televizi a mává při tom ručičkama. Hned co si k němu sednu, se na mě otočí a tak krásně se usměje.
„Ta“ zaplácá ručkama a rozesměje se
„Já vím zlato“ šeptnu k němu a pocuchám mu jemné vlásky
„Ta…ta“ zavolá znovu. Zní to tak podobně jako táta.
„Zkus to znovu…řekni táta“ pousměju se a chytnu mu ručku. Hned sevře tou malinkou dlani můj prstík.

Larry se to pokusí říct ještě párkrát, ale vždycky je rozdělí.
„To nevadí, zvládneš to jindy“ pousměju se na něho a vezmu ho do náruče. Hned se přitulí a potichu si mumlá nějaké slova.
„Táta!!“ vykřikne, když procházíme kolem Harryho. Můj malý chlapeček. Moje srdíčko zaplaví moc příjemný pocit.
Harry zvedne hlavu od notebooku a překvapeně se na prcka dívá. Chvíli u něho zůstanu stát s maličkým v náruči a tiše se na sebe díváme.
Něco se ve mně zlomí, když vidím ty oči, které tak miluju a rozpláču se.
„Lou? Co se děje“ zašeptá Harry a přitiskne si mě k sobě
Chvíli mu pláču do trička, než ze mě vypadne věta, která zase rozpoutá „válku“. „Nenech Nicka, aby mi tak ubližoval, vyhoď ho“
„Louisi! Přestaň zase s tímhle. Nick se o tebe stará dobře!“ zavrčí a odstrčí mě od sebe.
Já se rozeběhnu se slzami v očích po schodech nahoru do pokoje. Položím Larryho vedle sebe do postele a rozvzlykám se naplno do polštáře.
„Táta“ zašeptá prcek a začne kolem sebe plácat ručkama. Několikrát to ještě zopakuje, než se uklidním.
Utřu si očka a sleduju toho malého, jak se na mě odhodlaně dívá. Dneska poprvé neplakal, když jsem začal já.
„Táta“ zamumlá znovu a pousměje se. Něco uvnitř mě je odhodlané dneska bojovat a dokázat Harrymu že mi Nick ubližuje.
„Zvládneme to, dneska vyhrajeme“ zašeptám a přitulím se k němu.

Larry chytne pramínek mých vlásku a jemně za ně zatahá, když je drží v té malé dlani. Ještě chvilku si s ním hraju a mazlím, než se rozhodnu, že nastavím kamery, které má Harry schované do některých pokojů a pak už jenom přečkat tuhle poslední noc s Nickem.