Tenká hranice 2

Prolog

Držela jsem v ruce matně černý hrníček a při sledování deště jsem pomalu upíjela horkou kávu.
Bývám tu často sama.
Každý den si sedávám v ateliéru a hodiny se koukám ven, skrze okno.
Pozoruji lidi, které se vrací domů z práce či rodiny, které jdou společně někam za zábavou.
Denně tady projíždí tisíce aut, autobusu, tramvají či motorek.
Na hluk z velkoměsta jsem si už pomalu zvykla, avšak mi neskutečně chybí ta příroda kolem mě, ticho a klid.

Přemýšlím, zda jsem se rozhodla správně.
Pořád si říkám, že mi něco chybí, že jsem neskončila tam, kde jsem doopravdy chtěla.
Mám pocit, že jsem nic nezažila a při tom?

Dokončila jsem střední školu hnedka poté, co jsem ztratila svojí nejlepší kamarádku.
Pronásledovaly mě lidé, které chtěly ublížit mé rodině.
Po tom všem jsem se vdala ve dvaceti tří letech.
A teď? Studuji vysokou školu a prodávám svoje obrazy, kde se jenom dá.

Jsem vlastně tam, kde jsem od malička chtěla být.
Šťastně vdaná žena, která dělá to, co ji baví a žije rušný život velkoměsta.

Ale zjistila jsem, že to není to, co bych si opravdu přála.

Z myšlenek mě vytrhne bouchnutí hlavního vchodu.
Odložím hrníček na stůl a opustím místnost plných barev a zázraku.

Dřevěné schody mě zavedou přímo do obývacího pokoje.
Často přemýšlím i nad tím, proč máme tak velký dům.
Tři patra pro dvě osoby? Směšné.

Usmál jsem se na chlapce s blond vlasy, který dával mokrý deštník na levou stranu botníku.
Když jsi mě všiml, objevil se mu na tváři široký úsměv a okamžitě se rozešel mým směrem.

,,Ahoj prcku." řekl a silně mě objal.

Milovala jsem, když mi takhle říkal, opět jsem si připadala jako puberťačka a zapomněla na to, že mi příští měsíc už bude pětadvacet a tyhle staré časy, jsou již dávno pryč.

,,Ahoj zlato, jak bylo v práci?" optám se.

Typická každodenní otázka.
Yoongi se odtáhl a povolil si lehce kravatu.
Od té doby, co jsme spolu, tak přestal vést 'firmu' po jeho otci. Kluci to samozřejmě chápali a souhlasili, že bude nejlepší, aby neměl s mafií nic společného, i kvůli mě.
Nechtěli se odtrhnout úplně a tak dálkově pracuje v jedné firmě, vyřizuje důležité papíry a dohlédne, aby bylo všechno v pořádku, všechno to spolu souvisí, ale je to mnohem bezpečnější.

,,Znáš to, jenom papírování." odpoví s úsměvem a věnuje mi polibek na rty před tím, než vstoupí do kuchyně.

Mrzí mě, že se spolu už tolik nebavíme, myslím celkově jako rodina.
Kluci zůstali ve starém bytě, tři hodiny za městem. Viděli jsme se naposledy před rokem a půl.
Řekli jsme si, že se budeme navštěvovat, ale náhle už nikdo z nás neměl čas a telefon přestal vyzvánět chvilku po té.

Všichni toho litujeme.

Uklidil jsem jeho boty na místo, aby nepřekážely v cestě.
Zhasla jsem v předsíni a došla za ním do kuchyně.
Stál u linky a vybíral sáčky s čajem, který následně ponořil do vařící vody.

,,Ohřeju ti večeři." řeknu.

On se usměje a vezme do ruky hrníčky s čajem a přesune se ke stolu.
Vytáhnu z ledničky risotto a nandám si větší porci na černý talíř.

Když se to konečně ohřeje, popadnu příbor a se slovem 'dobrou chuť' položím talíř s jídlem před něj na dřevěný stůl.

,,Ty nebudeš jíst?" optá se a vezme do ruky vidličku.

S úsměvem zavrtím hlavou.
Vždycky jsme večeřeli společně, ale po čase se vracel čím dál, tím později. Ze začátku chodil domů kolem šesté, ale stávalo se častěji, že mi volal, že nedorazí, tak ať zbytečně nečekám.
Náhle se u dveří objevil až po desáté a tak jsem to vzdala a zvykla si obědvat a večeřet sama.
Nemohl za to, nebrala jsem mu to za zlé.

Vzala jsem si hrníček do ruky a přiložila ke rtům.
Trochu jsem se napila, ale objekt v ruce jsem stále nevracela na původní místo, jenom držela před sebou a upadla jsem opět do vlastních myšlenek.

Pocit prázdnoty stále zůstává a při tom mám všechno. Jsem opravdu tak nevděčná?

,,Zlato, děje se něco?" optá se Yoongi se zájmem.

Vím, že takhle nemůžu fungovat věčně.
Možná tohle není pro mě, třeba sem vůbec nepatřím.
Nemůžu se toho vzdát, když něco vybudujete, dali jste do toho úsilí, je těžké říct sbohem a to já ani nechci.
Ale potřebuji zjistit, co vlastně postrádám.

,,Chtěla bych se vrátit domů."

------

Ahoj lidi,

Doufám, že se vám prolog líbí a budete s chutí číst, přesně tak jako před tím.

Co víc k tomu dodat, příběh pokračuje <3
-D20T