Tenká hranice 2

9. Přepnout

Taehyung

Byl jsem vzhůru už od půl šesté, můj mozek se prostě nehodlal vypnout a chvilku si odpočinout. Celou noc jsem se převaloval a přemýšlel. 

Tak moc jsem se radoval z toho, že nás opět navštíví.
Doufal jsem, že to bude jako tenkrát, no mýlil jsem se. Nikdy jsem se s Yoongim takhle nehádal, samozřejmě jsme se vždycky bratrsky pošťuchovali, ale to bylo vše. 

V kuchyni se linula vůně kávy, do šálku jsem dal trocha mléka a lžičku cukru, přesně tak, jak mě to učila Nora. 
S hrníčkem v ruce jsem otevřel dveře a vstoupil na zahradu, na moje překvapení tu již někdo byl.
Dívka s fialovými vlasy stála na terase, hleděla do dálky a přitom upíjela horkou tekutinu.

,,Dobré ráno." řeknu, stojící vedle ní.

Šel jsem nejspíše potichu, lehce sebou cukla a podívala se mým směrem. Nejspíše byla zabraná v myšlenkách až moc.

,,I tobě Tae." popřeje mi nesměle.

Mám pocit, že jsem ji včera vyvedl z míry. Měl bych se vedle ní ovládat, ne ji přitisknout ke zdi a vylívat svoje pocity. Asi jsem ji dost vyděsil.
Povzdechnu si a ona mi věnuje krátký pohled. Po chvíli však hlavu sklopí a její krátké vlasy se pohnou dopředu, zakrývající její bledou tvář.

Někdy fakt přemýšlím nad tím, jak se dívka jako ona může takhle podceňovat. Plné rty s růžovým nádechem, zelené oči ve kterých bych se dokázal ztratit. Její hladká tvář, kde má pár nepatrných pih.
Tetování po těle, stříbrný kroužek v nosů a krátké fialové vlasy, který krásně uzavírají celek jejího stylu. 

,,Nad čím přemýšlíš?" vytrhne mě z myšlenek její sametový hlas. 

,,Upřímně?" optám se.

Ona bez váhání kývne a zaujatě mě sleduje.
Lehce se usměji, ale ihned to ze sebe vyklopím než začnu přemýšlet nad následky.

,,Jsi nádherná."

Ztuhne, její zorničky se rozšíří a líce naberou jemně červený odstín. 
Mlčí.
Nepatrně zakroutí hlavou a podívá se na mě.

,,Nejsem. Každopádně mi nejde do hlavy, proč mi to říkáš...Proč teď?" z jejího hlasu jsem slyšel bolest? Nevím. Ať už to bylo cokoliv, nebyl jsem z toho nadšený. Nechci ji ublížit a přijde mi, že vlastně nedělám nic jiného.

I tenkrát jsem si to o ní myslel. Vždy jsem toužil s ní být, něco zažít. Ale dokázal jsem to skrýt.
Možná mě to po těch letech přestalo bavit. Za svůj život jsem měl pouze jednu partnerku, chodil jsem s ní když mi bylo osmnáct a Nora nás musela opustit. Hledal jsem nejspíše náhradu. Neříkám, že jsem onu dívku neměl rád, byla neskutečně vlídná a dobrosrdečná, ale nebyla to ta osoba, která teď stojí vedle mě.
Myslel jsem si, že jsem debil...jak jsem dokázal vytvořit tak hluboký citový vztah k patnáctileté holce. 
Ale mé city k ní jsou čím dál, tím silnější a já prostě nevím, co s tím mám dělat.

Nejspíše bych se měl chovat jako tenkrát. Zatajit všechno a neřešit to, neřešit ji. 
Sama by byla mnohem spokojenější.

,,Zapomeň na to." řeknu a opustím zahradu.

---

Jungkook/ 11.47

Seděl jsem na balkóně a pozoroval listy, který se pomalu začaly měnit do jemně žluté až oranžové barvy. Vítr lehce foukal, ale i tak bylo stále příjemně, ačkoliv jsem měl pouze černé tričko a džíny. 

Vzal jsem si předposlední cigaretu z krabičky a s modrým zapalovačem zapálil, šlo to celkem těžce kvůli již zmiňovanému větru. 

Potáhl jsem si ne-li třikrát a už se tu objevil Jimin. 
Zavřel za sebou dveře, aby z pokoje neunikalo to příjemné teplo, hlavně i kvůli tomu, aby smrad z cigaret zůstalo tam, kde má.

,,Fuj, no styď se." řekne můj přítel s těžce uhraným přísným výrazem. 

Dojde ke mně a sedne si na dřevěnou židli přímo naproti mě.
Natáhne ruku a předmět z mé pravé ruky přivlastní. Přiloží ke svým plným rtům a nasaje kouř. 

,,Víš o tom, že u toho vypadáš neskutečně sexy?" optám se s úsměvem. 

Cigaretu mi opět vrátí a pousměje se, samozřejmě nemůže chybět jeho typické/ osobité mrknutí. 

,,Já vím, už jsi se párkrát zmínil." 

Společně dokouříme a řešíme pár každodenních věcí jako například nákup či procházku se psem. 

,,Chtěl bych tě vzít na výlet." řekne najednou.

Mile mě to překvapilo, už jsme dlouho nikde společně nebyli, tím myslím jakože vyloženě jenom my dva. Byl jsem štěstím bez sebe.

,,To zní skvěle. A kam?" vyptával jsem.

Zasmál se, protože mu je jasné, že nedokážu vystát překvapení, musím o všem ihned vědět. Ovšem jsem tušil, že mi to schválně nebude chtít říct a také jsem měl pravdu. Odpověděl pouze 'uvidíš'.

,,Ve dvanáct máme poradu ohledně Jina, Tae něco zjistil." řekne Jimin a pomalu se zvedne. 

Kývl jsem. Byl jsem na jednu stranu opravdu rád, ale na druhou je to neskutečně těžké. Chtěl bych ho mít doma a aby byl v pořádku. 

Podíval jsem se na své hodinky. 11.59.

,,Jdeme."

----

Soooo...\\hey ❤︎ 

klidná část, já vím...ale příště to bude lehce akční, nesmíme zapomenout na to, že jsou to hoši od mafie. 

Mám velkou radost, že se opět věnuji psaní a doufám, že i vy jste rádi.)

-D20T