Tenká hranice 2

15. Ztráta

Nechápala jsem, jak se to stalo, zkrátka jsem přes to všechno usnula. Mé tělo bylo psychicky vyčerpané, ale můj mozek se jako kdyby nedokázal zastavit. Usnula jsem vedle Jina, který ještě poklidně spal.
Potichu jsem se zvedla, abych ho náhodou nevzbudila, opustila jsem jeho pokoj a přešla do svého. Byla jsem značně dezorientovaná. Vzala jsem si čisté oblečení, opláchla si obličej a došla do kuchyně pro něco k pití. 
Usoudila jsem, že káva nebude ta správná volba, jelikož jsem nic jiného kromě toho nepila a cítím, že začínám být dost dehydratovaná. Napustila jsem do skleničky vlažnou vodu a sedla si na barovou židli uprostřed prázdné kuchyně.

Vytáhla jsem si mobil z kapsy od černých kalhot a konečně jsem mohla zjistit kolik je hodin. 

,,4.59." zašeptám pro sebe

Opět jsem ucítila ten nepříjemný pocit, strach. Jsou pryč už přes čtyři hodiny, což je neskutečně dlouhá doba. 
Měla jsem nesmírný obavy. Ale věděla jsem, že mi nezbývá nic jiného než jenom doufat a čekat.

Po nějaké chvilce jsem se přistihla, jak projíždím svojí galerii. Měla jsem spoustu krásných a jak také zjišťuji rozmazaných vzpomínek. 
Klikla jsem na krátké video, kde byl Tae. Tahle nahrávka byla pořízena dva týdny před naší svatbou s Yoongim. Ten den jsme jeli do cukrárny, abychom zařídili dort a drobné zákusky pro hosty, samozřejmě toho Taehyung chtěl být součástí a celou cestu autem projížděl sociální sítě a hledal nejinfantilnější dort pod sluncem.

Usmála jsem se nad tou vzpomínkou, také si matně vybavuji, že se mu nejvíce líbil třípatrový dort ve tvar pejska. 

Došla jsem k další, opět černobílé vzpomínce.
Tahle fotka je pro mě opravdu významná. Tu noc se mi Tae vkradl do pokoje, skočil do postele a začal fňukat, že má hrozný hlad a že údajně ví, že já těž. Měl pravdu.
Vytáhl mě do nočního města, abychom společně zavítali do jednoho skvělého podniku. Měli tam podle Taehyunga přímo 'luxusní hajzly' a tak mi nezbývalo nic jiného než to zdokumentovat.

Na tváři jsem měla stále úsměv, ale ne tak upřímný jako předtím. Cítila jsem lítost, tyhle fotky mě vrátily do doby, kdy jsem byla doopravdy šťastná, ale když se na to teď dívám v tuhle situaci je to prostě hrozné. 

Objevila jsem fotku, která nebyla ani zaostřená, byla nepodařená, no i tak jsem vnímala horkou slzu, která mi teče po tváři.

Den před svatbou. Tae ujídal dobroty, který se připravovaly pro hosty na stůl, samozřejmě nemohl odolat a musel všechno vyzkoušet zda je to opravdu dobré. Objala jsem ho když měl plnou pusu sladkých dobrot. Byl u toho Namjoon, který to na poslední chvíli snažil zachytit. Ten den byl Tae dost smutný, nevěděla jsem proč, no stále jsem se v jeho přítomnosti cítila dobře a snažila ho rozveselit. 

Odložila jsem svůj mobil na stůl a utřela svoje slzy, přesně ve chvíli, kdy se vchodové dveře otevřely.
Ihned jsem utekla ke dveřím. 

Jako prvního jsem spatřila Yoongiho, kterého držel Hoseok. 
Vypadal strašně. Krev na jeho tváři, rozbitý ret a krev z nosu. Došla jsem k němu a pohladila ho po tváři.
Byl vyčerpaný, no i tak měl sílu mě přitáhnout do objetí. Byla jsem tak strašně šťastná, že mohu opět cítit jeho vůni.

,,Miluji tě." zašeptal

Odtáhla jsem se a políbila ho na rty, ignorující pachuť železa na jeho měkkých rtech. Usmála jsem se a samozřejmě odpověděla to stejné. 

Kookie kolem mě beze slova prošel a utekl nahoru. Teprve teď jsem se podívala až na ostatní. Vypadali v pořádku, no stále nebyli v plným počtu.

Předčasný radost mě opustil. Mé ruce se třásly.

,,Kde je Tae?" optala jsem se potichu.

Všichni ztichli. Můj tlak se zvyšoval.

,,Kde je Taehyung?!" optala jsem se nahlas, rázněji.

Nakonec promluvil Jimin.

,,O-On už tam nebyl. Ztratili jsme ho."

----

No, zdravím. Don't kill me pls:)))

Tae je prostě fuč no...nebo mrtvý, ale to se dozvíte v příštím díle
ly <3

-D20T

(fotka na uklidnění:))