Tenká hranice 2

7. Kompletní

,,Ty to nechápeš Noro, nikdo naší adresu nezná, protože my defakto adresu ani nemáme. Naše lokalita neexistuje.''

Na chvilku jsem se odmlčela. Proč mě to nikdy nenapadlo? Jak to, že jsem si to uvědomila až teď? 

,,Podej mi to prosím.'' řekl Kookie.

Dopis uchopil do svých rukou a pomalu otevřel.
Nemohli jsme si nevšimnout, jak se v tu chvíli zatvářil. Popsaný bílý papír odhodil na zem a se skleněným výrazem utekl ven. 
Jimin na nic nečekal a svého utrápeného přítele ihned následoval. 

Všichni jsme byli mimo, nechápali jsme to. Sehnula jsem se a jemný list zvedla, teď to byl Taehyung, který se opovážil něco říct.

,,Přečti to nahlas.''

Stáli jsme v nepravidelném kruhu, všichni zaujatě hleděli na předmět, který jsem silně tiskla.
Bála jsem se.
Kookie je neskutečně statný muž, nenechá se jenom tak rozhodit.
Spolkla jsem knedlík v krku a potichu začala číst.

Vašemu bratrovi se už po Vás stýská. Je na čase, aby se vrátil domů, no ne?
-Sebastian

Hlas se mi na konci věty zlomil.
Cítila jsem horký pramen vody, tekoucí po mé tváři. 

Jin žije a my jsme mu nepomohli.

Rozbrečela jsem se úplně.
Tae ke mně přistoupil a jemně si mě za pas přitáhl k sobě. Obličej jsem si schovala do jeho hrudi a vnímala jeho tlukot srdce a něžné hlazení v mých vlasech.

,,Vždyť jsme viděli jeho nehybné tělo padat k zemi. Viděli jsme to..." Joon šeptal, kdyby neměl sílu mluvit. 

,,Byl to kamerový záznam, ještě k tomu byla tma... Neviděli jsme tomu dotyčnému do tváře. Sebastian chtěl, abychom si to mysleli."  odpověděl Hoseok.

Odtrhla jsem se od Taeho a šla nahoru do pokoje.
Cítila jsem tolik pocitu. Na jednu stranu jsem byla neskutečně šťastná, Jin nejspíše žije. Ale na druhou stranu nechci ani pomyslet na to, co musel vytrpět. Nebo je to pouze lež? 

Udělalo se mi špatně. Vběhla jsem do koupelny a začala zvracet. 

Proč by však psal po tak dlouhé době? Proč teď?
Ví, že jsem opět tady? Chce nás pouze trápit?

Obsah v záchodě jsem okamžitě spláchla. Opláchla jsem si obličej a vrátila se zpátky do ložnice.
Došla jsem k posteli a vzala do ruky mobil, který jsem následně přiložila k uchu.

,,Noro?"

,,Musíš se vrátit, Jin možná žije."

---------------

,,Přijede?" optá se Joon.

Po půl hodině jsme se opět sešli v obyváku. Každý z nás se musel uklidnit po svém.

Tae zmizel v pracovně. Jimin a Kookie kouřili na terase, pouze Joon s Hoseokem o tom byli schopni diskutovat. Avšak není se čemu divit, Joon měl, tedy spíše stále má, velmi hluboký citový vztah. Nebude váhat ani minutu, pokud půjde o jeho záchranu.

,,Už je na cestě." odpovím.

Jsme zticha, v šoku...i tak máme naději.

Yoongi ihned všeho nechal a nasedl do auta. Tím pádem, že už je půl sedmé, tak tady bude až před desátou. Věděla jsem, že by to dokázal mnohem rychleji, ale slíbil mi, že si bude dávat pozor a pojede opatrně. 

,,Dá si někdo čaj?" optal se Tae.

Všichni kývly, jak jinak samozřejmě, naše rodina je přímo závislá pokud se jedná o čaj.
Neváhala jsem a pohotově šla za ním, abych mu pomoha.

Opřel se o linku chvilku po té, co dal vařit vodu.

,,Dopadne to dobře, neboj." řekne.

Zajímalo by mě, kdy začal být takhle pozitivní. Zázraky se asi doopravdy dějí.

,,Věřím." neznělo to moc přesvědčivě. 

Pochopitelně mám strach, ale jsem osoba, která nikdy nepřestává věřit, ať už se jedná o cokoliv.

,,Víš nechtěl jsem se ptát přede všemi, ale proč Yoongi doopravdy odjel?" 

Překvapivě se na něj podívám, netušila jsem, že se bude chtít zeptat zrovna na něco takového.

,,Měl práci" částečná pravda.

,,Lžeš."

Popadne hrníčky a do všech vloží čajový pytlíček.

,,Nelžu."

,,Nedělej ze mě debila, myslíš, že tě po těch letech nepoznám? Znám tě lépe než sám sebe,Noro." odpoví.

,,Neznáš." řeknu.

V tu chvíli odhodí lžičku na linku a rychle se ke mně začne přibližovat. Jeho sebevědomý kroky mě přinutí odstupovat dozadu než nenarazím do zdi. 

Jeho pravá ruka se objeví vedle mé hlavy a on se lehce nakloní dopředu dívají se přitom přímo na mě. Zatajím na okamžik dech a snažím si udržet kamennou tvář.

,,Ne? Když lžeš, tak se mi díváš na špičku nosu, nikoli do mých očích jako vždycky. Když jsi chvilku od toho, aby jsi se rozbrečela, tak cukneš lehce se rty dolů a začeš rychleji mrkat, aby si to dokázala skrýt co nejdéle. 
Když jsi šťastná, oči ti přímo září a uděláš ten roztomilý pohyb nosem jako králík..."

S pootevřenou pusou ho poslouchám. Jemně se usměje, když zmíní toho králíčka, ale já dále nehybně stojím a čekám zda bude pokračovat.

,,A pokud se ti někdo líbí, na chvilku zatajíš dech, když je přímo u tebe. A pokaždé, co opustí tvůj osobní prostor, tak se na vteřinu podíváš na jeho rty. 
Přesně tak, jako právě teď u mě." řekne a pomalu se oddálí.

A měl pravdu. Podívala jsem se.

------

Zdravím!

Opět po dlouhé době, ale tak přeci jenom...
Co vy na to? Jin možná žije.....Tae a Nora? No nevím co by na to řekl Yoongi *Drama queen*

Mám Vás ráda a snad jste si kratší díl užili❤