Váš příběh nikdy nekončí.
Rodina drží vždycky spolu a společně objevují novou cestu.
I když si myslíte, že jste se rozhodli správně, nikdy to neznamená, že tomu tak je.
Život Vám dá druhou šanci, abyste dokázali překonat i tu nejmenší hranici.
-Pok...
Zvuk motoru náhle utichnul, pomalu jsem slezla z motorky a čekala až Tae udělá to samé. Sundal si helmu a ladně došel ke mně. Bez problému mi rozepnul chránič a po chvilce jsem opět mohla vnímat nepatrné zvuky města, který jsem při jízdě neslyšela. Upravila jsem si vlasy, tedy v rámci možností a konečně prohlédla bar, kde jsme zaparkovali.
,,Heartbreaker?" zašeptala jsem spíše pro sebe.
Jednalo se o cihlovou budovu, kde hlavní roli hrál sytě červený nápis již zmiňovaného názvu.
,,Nejlepší podnik na posezení s přáteli." řekl a letmo se usmál.
Do baru jsem nechodila nikdy s láskou, jednoduše mě to nebavilo. Zatuchlý vzduch, kouř, pach silného alkoholu a samozřejmě otravná hudba. Hluboce jsem se nadechla a následovala Taeho, který už otevíral tmavě hnědý dveře. Podržel mi je a počkal než vstoupím dovnitř. Jakmile jsem byla uvnitř, všechny mé předsudky zmizely.
Noční podnik byl laděný do černé, červené a hnědé barvy. Jazzová hudba obklopovala místnost, ale ne natolik, aby rušila lidi při rozhovoru. Museli tu často větrat, vzduch byl příjemně svěží a připomínající lehce voňavé svíčky.
Kluci seděli úplně vzadu na kožených sedačkách. Nad nimi visel opět svítící nápis podniku, avšak ne tak silně, aby to bylo nepříjemné pro oči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jste jeli nějak dlouho." řekl s úsměvem Hoseok hned co jsme k nim došli.
Neprodleně jsem si sedla vedle blonďáka, který mě ihned objal kolem pasu a dal letmý polibek na můj ještě zmrzlou tvář.
Tae jeho poznámku ignoroval a usadil se vedle svého bratra, který naopak objímal Jimina. Přemýšlela jsem zda si mám dát vůbec alkoholický nápoj, ale stejně jsem neměla na výběr po té, co nám Namjoon oznámil, že už objednal.
Během okamžiku se u našeho stolů objevila barmanka, která ladně nesla dřevěný, oválný podnos s naší objednávkou.
S úsměvem položila jednotlivé koktejly, jak jsem zjistila z bílého rumu.
Všichni jsme poděkovali a začali se opět věnovat jeden druhému.
Trochu jsem se napila a musela uznat, že to chutnalo celkem dobře, nápoj jsem zase položila zpátky na stůl, kde byla zapálená bílá svíčka s nepatrnou vůní vanilky. Nemohla jsem se tedy divit, že po příchodu jsem cítila svíčky, když jsem je zahlédla u každého stolů. ----
I po pár hodinách tu vládla skvělá atmosféra, popíjeli jsme, ale samozřejmě s mírou. Ovšem mi bylo líto Taeho, který se alkoholu nedotkl. Sám se chtěl projet s motorkou, ale i když mu Kookie navrhnul, že by pro to druhý den přijeli, tak odmítl s tím, že mu to nevadí a bohatě si vystačí s nealkoholickými drinky.
Bavili jsme se o všem možném a postupně se vraceli k dětství. Ráda jsem poslouchala trapné historky kluků, když byli ještě mladé.
,,Taky si pamatuji, jak se Hoseok zamiloval do naší soukromé učitelky a každý den ji kupoval červenou růži." vyprávěl Jimin s úsměvem.
