Očima prohledávala pokoj milimet po milimetru. Hlavou ji bleskla myšlenka jestli je nechtějí všechny zábít,snažila se ale uklidnit tím že by si nezabíjeli studenty své koleje,měliby z toho jen samé problémi a i kdyby tak by to udělali už dávdo a mnohem jednoduším způsobem. Ve společenské mísnosti se rožlo,trocha světla prosvítala pod dveřmi. Noe zatajila dech.,,To má být ten okamžik kdy zemřu?"pomyslela si.
V tu chvilí světlo zhaslo.Ještě minutu zadržovala dech,když se ale nic nedělo a ona už cítila jak rudne,musela se už nadechnout. Zhluboka načerpala nový vzduch do plic. Nic se nedělo a Noe zase mohla pokračovat ve své činosti. Zvuk neutichl. Zaposlouhala se doněj znělo to jako pláč. Noe zase začala zrakem šátrat po pokoji. Její pohled se upřel na dolní postel vzdálenou od její asi sedm metrů. Noe opatrně přelezla postel a opatrně seskočila dolů. Tichými krůšky se blížila ke zdroji hluku. Zavrzala parket a Noe se rychle zastavila,nechtěla nikoho vzbudit a také nevěděla jaké jsou tu tresty
a nejevila jakýkoliv zájem se dostat do potíží a ještě zato pykat. Nic se nedělo,obžasné chrápání a nesmyslné blábolení ji ujistilo ujistilo že spící dívky uplně neprobudila. Pokračovala proto dál,už byla u postele,
natáhla ruku po chvějící se přikrývce,na moment zaváhala jestly to má udělat,stiskla latku a průdce s ní cukla. Pod dekou se ukrývala malá pohublá dívka schoulená do klubíčka.
Ptáte se jak vypadá Noe?
Máte ji nahoře.
ČTEŠ
DRACOVA
FanfictionNic není tak jak to vypadá. TOHLE JSTE TADY JEŠTĚ NEVIDĚLI. Láska? Ani omylem. Chtíč? Možná jen ze začátku. Bradavice stojí vždy na té "dobré straně". To je pravda. Nebo ne? Co když je vše pouze překročení a Voldemorovi stoupenci jsou pouze obětí...
