DRACOVA

NOC,PLÁČ A MĚSÍC

,,Člově by neměl takhle upložovat lidem,obzvláště někomu kdo ho miluje."pronesl znovu pískavý hlas. Zvedla jsem uplakané oči vzhůru k Uršule.
,,Najednou jsem ta uplakaná já co?" řekla jsem plačtivě a pokusila jsem se usmát.
,,Ale ty to nemáš před jménem."řekl uraženě duch.,,To mám jen já a to mi neber!"hlasytě zakvílela Uplakaná Uršula a s velikým křikem vyletěla ke stropu kamené umývarky a s dalšími pisklavými skřeky žbluňka do záchodu ,voda se jen začeřila.
Hlava mi spadla spátky na kolena. Snažila jsem se brečet a zhluboka jsem dýchala. Nepomohlo to i přes mojí snahu jsem propukla znovu v pláč. Každou chvilku jsem si utíkala oči rukávy svého hábitu. Zanedlouho byli moje rukávy úplně promočené. Moje oči,ale pořád neměli dost. Zřejmě budu muset spát v koupelně,nechci aby mě někdo vyděl brečet...k vůli němu."

,,Tak dobrou Neo."
,,Dobrou Nami."
Dílčími ložnicemi se nesly pozdravy a brekot malích prváků,zanedlouho však vše utichlo,bylo ticho jak v hrobě. Jediné co šlo slyšet bylo oddychvání,chrápání,vrtání postelí a semtam mluvení ze spánku mladých čaridějek.
Všichni spaly,všichni až na Noe.
Byla sice zvyklá být sama,ale dnes se obzvláště teť v noci se cítila obzvláště osaměle. Co nejtišeji si sedla na postel,která náhle zavázala,nikdo si toho jak se zdá,ale jak se zdá nikoho to neprobudilo. Noe si sedla na spodní rám okna,přeju zataženou oblohu zářily jasně hvězdy,z po za mraku vyrukovala luna. Vypadalo to skoro jako ve filmu. Byl úplněk a drobné kapky deště začaly bubnovat na gotické okno. Noe lákalo vyskočit,natáhnout ruku ucítit déšť,ten teplí ale přesto mrazivý déšť,představovala si jaké by to bylo,jaký by byl. Lákala ji ta představa,zakupit svobodu kterou nikdy neměla,která ji tak ucházela a kterou tak potřebovala. Přemítal o tom jaké by to bylo skočit. Stoupnout si na venkovní okenní rám a skočit,udělat krok a leťet dolů a o nic se už nestarat. Nestarat se o to jak se sem dostala o rodiče které neměla,už. Noe si umřela slzy ještě před tím než se obě čili v jejích očích. Nechtěla brečet!Chtěla skočit! Nebyla si ovšem jistá jestli by ji nějáké kouzlo nepřivedlo opět k životu. O žádném takovém kouzlu sice neslyšela,ale Bruntál je přeci známí svítí kouzly... Bylo ji to,ale jedno už tu být nechtěla. Nebyl to vlastně jeden z důvodů proč tak střídá školy? Z její sebelítosti a přemítání o životě a smrti ji náhle něco vyrušilo. Noe zbystřila své smysly a začala očima prohlédávat pokoj. Že by to šlo ze skříně,společenské místnosti, z nějáké z pošetilý nebo snad z kufru? Ač chtěla nebo ne,začala trochu panikařit a očima kmytala po temné místnosti chabě osvětelnou měsícem který právě zašel za mrak.