Stačí syknout

247 11 2
                                    

Noe se nervózně koukala do zemně a škrábala do sadačky.Nakonec se rozhodla vybalit deník a začít do něj psát. Položila si ho na kolena a vzala propisku.Nestačila napsat ani čárku,když tu nejednou ji tužka vyleťela z ruky.Zděšeně se podívala před sebe. Propiska kterou ještě před vterinou svírala v ruce se vznášela uprostřed uličky. Blonďatý chlapec naproti držel hůlkou. Nemohla tomu uvěřit,ale pak ji to došlo,vždyť je na cestě do Bradavic. Před pár lety chodila do krásnohůlek,ale vyloučili ji nebo odešla?Možná od každého trochu. Potom přistoupila znovu na tu ubohou mudlovskou školu.Ale když ji došel dopis do Bradavic,moc se ji tam nechtělo.
Rodiče nemá a v sirotčince znovu zůstat nechtěla,takže ji nic jiného nezbylo. Blond chlapci se na původně na kamenné obličeji objevil ušklebek který se pak rázem proměnil v široký zářící úsměv. Zadíval se na ni.         Z jeho pohledu jí začal běhat mráz po zádech,byl tak chladný a děsiví,ale zárovň vřelí,jeho zuby se zaleskli-byli tak bílé. Noe celá ztuhla,krev se jí nahromadila v hlavě a její porcelánová pleť se rázem zbarvila do čěrvena. Jeho oči se rozzářilismíchy. Noe doufala že ne ji, ale moc tomu nevěřila.

DRACOVAKde žijí příběhy. Začni objevovat