Brumbál se na Noe vážně podíval. ,,Víte slečno..."při téhle větě se mu zvedl pravý koutek úst. ,,Víte..."začal se smát že už nešlo skoro rozumět,hned nato,ale zbážně,byl bez úsměvu,v očích už nehráli žhavé plamínky radosti. Noe překvapil jeho razantní přesto velice rychlý a plinulí přestup. Ihned na větu vázal,nečekal ani vteřinu.
,,Dělal jsem si z vás srandu."
Noe se slzami na krajíčku se náhle probrala.
,,Co jste to říkal?Vy jste si že mě celou tu dobu utahoval?!" Její slzy smutku se mýchaly se slzami lehké hysterie. Začala rychle těžce dýchat. Brumbálův smích zmyzel a místo své námitky ze svích úst vypustil:,,Slečno,jste v pořádku?...Madam Pomfreyová? Prosím ......!" Noe obrátila oči v sloup a spadla na postel.
Madam Pomfreyová spěšně přiběhla svími ikonicky drobnými,zato velice svyžnými kroky.
,,Brumbál co se stalo?"řekla spíše pro sebe. Vrhla se mazi něj a Noe. Bez!bál seděl na posteli a pozoroval postarší ošetřovatelku nakloněnou přez celou dívku,tak že nešla skoro vydět.
,,Možná by jste měl odejít." Brumbál ji však vůbec neposlouchal. Na místo toho si všiml že bez škvíře pod paží a peřinou se na něj směje veselý obličej,který sice bezehlasu ale přesto zřetelně říkal: ,,To je taky sranda."nato na něj z vesela vyplazla jazyk. Jakmile Brumbál otevřel ústa k námitce,vyrušila ji madam Pomfreyová:,,Vy jste mě neslyšel?...Vypadněte!"zařvala tak hlasitě že i rytíž,který zrovna přecházel v obraze spadnutí leknutím. Brumbál se nezmohl na slovo,Noe zavřela oči. Byla spokojená sama se sebou. Snad jako nikdy jindy před tím.
ČTEŠ
DRACOVA
FanfictionNic není tak jak to vypadá. TOHLE JSTE TADY JEŠTĚ NEVIDĚLI. Láska? Ani omylem. Chtíč? Možná jen ze začátku. Bradavice stojí vždy na té "dobré straně". To je pravda. Nebo ne? Co když je vše pouze překročení a Voldemorovi stoupenci jsou pouze obětí...
