Cullenovi a čarodějnice Mia

8. Kapitola

Mia
Chtěla jsem je ignorovat a ignorovat tu vůni ale nešlo to. Přitáhla jsem si ten tác k sobě. Musím uznat, vypadalo to hezky. Vzala jsem si vidličku a ukrojila si kousek a pak další. Bylo to výborné. Všimla jsem si jejich úsměvu. Když jsem to dojedla, tak jsem se napila. A dál se dívala na podlahu.
Ta žena ke mně pomalu přišla a vzala si ten tác. ,,Doufám, že ti chutnalo..." Přikývla jsem, jako že jo. ,,Máš ještě hlad?" ,,Ne." Usmála se na mě a šla pryč. ,,Děkuju." Vylítlo ze mě. Ještě víc se usmála a přikývla. Když odešla, tak přišel ten starší upír blíž ke mně.
,,Už vidíš, my ti nechceme ublížit." ,,Ale vždyť se živíte lidskou krví? A jakto že nemáte rudé oči?" ,,Neživíme se lidskou ale zvířecí krví. A kdyby jsme se živili lidskou krví, tak bychom pak měli rudé oči.",,To jde se živit zvířecí krví?" ,,Ano." Přikývla jsem.
Chtěla jsem se postavit ale jakmile jsem se postavila, tak se mi podlomili kolena a kdyby mě nezachytil, tak bych spadla na zem. Na už tak bolavý zadek. Vzal mě a posadil mě na lehátko. Podal mi ruku. ,,Carlisle Cullen. A prosím tě nevykej mi." Podala jsem mu taky ruku. ,,Mia, Mia Brownová." Usmál se a stiskl mi ruku. Až teď jsem si všimla, jak jsem oproti němu malá. Otevřeli se dveře a přišli ostatní.
,,Tak tohle je má žena Esme." Přitáhl si tu milou hnědovlásku, která mi donesla do vynikající jídlo. ,,A pak Rose a Emmet." Ukázal na blondýnu a na takového hromotluka. ,,Pak tu je ještě Edward a jeho žena Bella." Ukázal na toho kluka s bronzovými vlasy a na další dívku. ,,A nakonec Jasper a Alice." A to byla taková malá dívka, která vypadala jako elfka. A na kluka který měl po ramena dlouhé špinavě blond vlasy. Vypadaly jako vlasy od lva. Na každého jsem se usmála. ,,Jmenuji se Mia Brownová." ,,Těší nás." Odpověděli jednohlasně. Přikývla jsem, že mě taky.
,,Půjdeme dolů." Řekl Edward a ostatní i já jsme přikývli. Seskočila jsem z lehátka, ale to jsem neměla dělat, spadla jsem na zem a v kotníku mi nepříjemně zapraskalo. Chytla jsem ho dala hlavu na kolena. Steklo mi pár slz. Obtočily se okolo mě dvě silné ruce a položili mě zpět lehátko. Byl to Emmet, všichni se na mě dívali ustaraně. Carlisle ke mně přišel a kouknul se na ten kotník.
,,Máš štěstí, je to jen vyvrknuté." Přikývla jsem a on mi to zavázal. Podíval se na Edwarda. ,,Vem ji radši do náruče, nebo si ještě něco udělá a já bych nestrpěl myšlenky typu, že jí bolí toho víc, než bolelo a další." Ušklíbl se Edward a Emmet se nahlas rozesmál. Pak šli všichni dolů a Carlisle mě vzal asi po desáté do náruče a vydal se mnou taky dolů. Došli jsme do jejich obýváku, který jsem si prohlédla. Vypadal nádherně.