Cullenovi a čarodějnice Mia

17. Kapitola

Mia
Šla jsem do pokoje, tam už na mě čekala Esme s Carlislem. Oba dva seděli na posteli a dívali se na mě. ,,Jak ses vyspala?" ,,Jo dobře."
,,Máš hlad?" Zeptala se mě Esme a já přikývla jsem. ,,Dobře, tak já ti skočím pro oběd. " Usmála se Esme a odešla. Sedla jsem si vedle Carlislea. ,,V poho?" Zeptal se Carlisle ale já neodpověděla. A vlastně jsem v pohodě nebyla. Začala se mi motat hlava.
,,Mio!" Vykřikl Carlisle a já spadla do jeho náruče. Začala jsem svíjet bolestí. A začala sebou házet. Carlisle mě držel, abych si něco neudělala. ,,Mio, co je ti? Hal..." Spadla jsem do bezvědomí, no bezvědomí. Byla tma a pak najednou světlo a najednou jsem se objevila v kruhu. Bylo mi divně. Cítila jsem sílu, která procházela mým tělem a říkala si, kde to jsem. Kruh, ve kterém jsem byla, byl orámován bílou barvou a ta se několikrát rozzářila. V tom kruhu se začaly rýsovat vzory, které putovali až ke mně. Všimla jsem si tří postav. Byli zahaleny v černém a nebylo jim vidět do očí.
,,Kde to jsem?" Dalo mi to chvíli práce, než jsem se odvážila promluvit. ,,Jmenuješ se Mia Brownová?" Zeptal se první muž z nich. Měl hluboký hlas a kapuce se trochu pohnula, jak promluvil. ,,Ano. Kde to jsem?" Zeptala jsem se podruhé a pomalu ztrácela trpělivost. ,,Máš velkou moc, Mio. Už teď si silná." Promluvil druhý. Dokázala jsem rozeznat jeho pusu. Měl plnější rty a okolo nic něco modrého. ,,No a?" ,,Dosáhla si nové úrovně. Je ti přidělena hůlka, prsten a kniha. Ve knize máš popis všech kouzel a magie a jak používat hůlku. Díky prstenu dokážeš mluvit se zvířaty, duchy a ostatními nadpřirozenými bytostmi." ,,Aha. Kolik ještě úrovní?" ,, Dvě." ,,A kolik je dohromady úrovní?" ,, Šest." ,,Aha, moc děkuji." ,,Nemáš zač, Mio."
,,A co vlastně jste?" ,,Předci. První čarodějové světa." ,,Aha." Řekla jsem zaraženě. ,,Měla by si jít, ať si o tebe nedělají strach." ,,Dobře nashledanou." ,,Nashle Mio." Najednou se všechno začalo točit a já už cítila, že jsem při vědomí nebo že jsem zase někde jinde. Nevěděla jsem, co to bylo a co to znamenalo. ,,Carlisle, udělej něco. Ať se probere." ,,A víš co? Já to nevím." Pootevřela jsem oči. ,,Jsi snad doktor!" ,,Mio?" Zeptal se Edward. ,,Jsem v pořádku." Zašeptala jsem a někdo mi pomohl posadit. Byl to Carlisle. Opřel si mě o hruď a podíval se na mě. ,,Co se stalo?" ,,To je na delší..." Dál jsem to nedopověděla. Byla jsem dost zesláblá. ,,Dobře, odpočineš si a pak nám to řekneš. " Přikývla jsem a Carlisle mě vzal do náruče a položil mě do postele. Rozloučili jsme se a já usnula.