Cullenovi a čarodějnice Mia

49. Kapitola

Ráno
Mia
Probudila jsem se a doskákala jsem do koupelny, tam jsem si vyčistila zuby a doskákala do šatny. Vzala jsem si stejně černé kraťasy a pro změnu bílé tričko. Potom jsem se teleportla do obýváku a vzala si knížku, našla jsem si poslední stránku, kterou jsem dočetla a začetla se dál. Bavilo mě to.
,,Máš hlad?" Ozval se hlas vedle mě. Trhla jsem hlavou a přikývla hlavou a začetla se dál. ,,Dobře, udělám ti palačinky." ,,Dík." Řekla jsem a on mi odpověděl už v kuchyni. ,,Nemáš zač!" Chvilku jsem si četla a když mě to přestalo bavit, tak jsem doskákala do kuchyně.
,,Nechceš pomoct?" ,,Ne, to je dobrý." Usmál se na mě. Chvilku mu to trvalo a pak mi dal talíř se třemi palačinky.

Carlisle
Když to dojedla, tak jsem umyl nádobí a pomohl jsem ji se dostat na pohovku.
,,Co budeme dělat?" Pokrčila rameny. A mě se rozezvonil telefon. Zvedl jsem to.

Mia
Carlisle si šel zatelefonovat a já chvilku čekala, než přišel.
,,Volal jeden doktor, prý potřebují pomoc." Přikývla jsem. ,,Nevím, co s tebou, napadlo mě, že bys jela se mnou." Pokračoval a přitom přemýšlel.
,,Ale co tam budu dělat?" ,,Budeš pod dohledem. A nějaká sestra s tebou tam bude." ,,No.... Tak fajn." Přikývl a vzal mě do náruče a pomohl mi se převlíknout. Potom se sám převlékl a odešel se mnou k autu. Vyjeli jsme pak směr nemocnice 
,,Jak dlouho ti to bude trvat?" ,,Budu se snažit, co nejrychleji. Esme přijede ve tři a ostatní ve čtyři." Přikývla jsem. Zaparkoval a společně jsme se vydali do nemocnice. Nohu jsem měla zavázanou a Carlisle se mě asi pětkrát ptal, jestli jsem v pořádku, jen jsem vždy přikývla. Zastavili jsme se až v jeho pracovně. Já si půjčila jeho notebook a on šel na operaci.

....

Mia
Čekala jsem na něj asi dvě hodiny, když mě to přestalo bavit, tak jsem se šla projít okolo nemocnice, no... Bylo to těžký. Oznámila jsem ještě sestře, aby řekla mému otci, že jsem venku.

Carlisle
Po operaci jsem se převlíknul a šel za Miou, ale ona tam nebyla. Šel jsem se rychle zeptat sestry Lili.
,,Neviděla jste moji dceru?" ,,Ano. Ona mi říkala, abych vám, když tak, řekla, že se jde projít." Přikývl jsem a rozloučil jsem se. Potom jsem ji uviděl, jak sedí na lavičce a pozoruje ostatní a přírodu. Byla tak zabraná do myšlenek, že si mě ani nevšimla.
Sedl jsem si vedle ní a ona se na mě vyděšeně podívala a pak se na mě usmála.
,,Už jsi?" Zeptala se a já kývl na souhlas. Potom jsem ji pomohl do auta. Zastavili jsme se při jízdě domů v obchodu a já ji koupil oběd. Domů jsme dorazili na jednou. Potom jsem ji pomohl nahoru po schodech dovnitř a šli si sednout na pohovku.