Cullenovi a čarodějnice Mia

38. Kapitola

Mia
Byla jsem ráda, že Edward je doma a je v pořádku. Esme mu vyřídila pokoj a on se tam pak hned nastěhoval. Někdo mi zaťukal na dveře.
,,Dále!" Křikla jsem a dveře se otevřely. Byla jsem zády a rovnala si věci na poličku. Jako vždy jsem tam měla veliký nepořádek. Pak se i zavřeli a dvě ruce mě vyzvedli nahoru. Vykřikla jsem a pak se mnou ten dotyčný zatočil. Byl to Edward, začal se smát. ,,Jsem moc rád, že tě vidím." Usmál se a pevně mě objal. ,,Já taky." Usmála jsem se na něho a objala.
,,Pojďte dolů!" Zakřičel Carlisle a my vyšli z mého pokoje a šli dolů. ,,No?" ,,Edwarde, cítíš se na to, že bys chodil do školy."  ,,Ano cítím." ,,Dobře, už to mám vymýšlení. Edwarde si bratr Mii. Esme měla dřív tebe a pak Miu. Esme se jakoby rozvedla se svým přítelem a on si tě vzal do péče. No ale pak zemřel a tobe nebylo ještě osmnáct, tak si se přestěhoval sem." Edward přikývl a šel nahoru.
 

O den později
Mia
Esme mi udělala míchaná vajíčka a já se po snídani vydala do koupelny, umyla jsem se. Sakra! Dneska je škola!
Vyběhla jsem z koupelny a rychle se převlíkla do legín a bílého trička. Rychle jsem si vzala černou bundu a trochu se nalíčila. Nevím, co jsem dělala ale zakopla jsem a spadla ze schodů.

Edward
Čekal jsem na ty dva v obýváku. Jazz přišel za chvilku ale Mia nikde a nikde. Najednou se ozvala rána od schodů, podívali jsme se na Jazze a upíří rychlostí jsme se přemístili ke schodům. Mia tam seděla a držela si kotník. Vzal jsem ji do náruče a položil ji na gauč.
,,Zavoláš Carlislovi?" Jasper přikývl a šel telefonovat. ,,Bolí tě to?" Se slzami v očích přikývla. ,,Carlisle přijede co nejdřív." Řekl příchozí Jasper. Přikývl jsem. ,,Někdo by měl jít do školy nebo zavolat, že nepřijdeme." ,,Počkáme na Carlislea a až přijede, tak pojedeme do školy."

Carlisle
Když mi Jazz volal, že si Mia něco udělala s nohou, tak jsem rychle zaběhl za primářem a propouštěl mě se slovy. ,,Máte na týden volno." Zaběhl jsem se převlíknout a vyjel z nemocnice. Domů jsem dojel za patnáct minut. Šel jsem rychle do obýváku a uviděl je. Mia seděla na pohovce a Jazz s Edwardem ji tišili.
,,Co se stalo?" ,,Spadla ze schodů." ,, Dobře, jeďte do školy, já vás omluvím." Přikývli a šli k autům. Já jsem přešel k Mie a klekl si před ní. Podíval jsem se na její nohu, sykla, když jsem ji vyhrnul legíny.
,,Bolí tě tohle?" Trochu jsem mačkal místa, která by mohla odpočívat. Slabě přikývla. ,, Dobře. Máš jen vyvrknutý kotník a naštíplou kost." Vzal jsem ji do náruče a šel s ní do své ordinace.