Cullenovi a čarodějnice Mia

28. Kapitola

Nikdo
Už je to několik let, co Jazz a Carlisle přišli o celou rodinu. Hledali je 7 let, Denaliovi jim pomáhali. Po dalších pár letech se přestěhovali do Forks. Bylo to 39 let, co se sem přestěhovali i 39 let bez rodiny, jen oni dva. Jejich každý den začínal stejně.

Carlisle
Už je to 39 let od ztráty naší rodiny. Nejvíc mi chyběla Esme, její doteky, smích a polibky.
Přestěhovali jsme se zpátky do Forks. Nastupuju tu jako nový doktor. Celou cestu do nemocnice jsem přemýšlel nad ní a i o ostatních. Neopustili nás jen tak z ničeho z nic, něco se muselo stát. Primář mě přijal s otevřenou náručí a já šel rovnou na ambulanci. Všichni se po mně dívali. No jo, jsem přitažlivý.

Jasper
Nastupuju na zdejší střední školu. Nejvíc ze všeho bych se na to vykašlal ale nemůžu. Už jsem měl angličtinu a matematiku a teď jdu na fyziku. Všichni se po mně dívali. Kdo by se nedíval. Kluk, jedináček, který se nebaví s nikým. Tak moc mi ostatní chyběli.

Esme
Zbičovali mě a já nemám sílu se zvednout. Ale musím se aspoň dostat ven. Začala jsem se plazit po zemi až ke dveřím. Zamčeno. Zaberu asi třikrát a oni se otevřou. Spadnu na zem, chvilku odpočívám a plazím se dál. Nejhorší bylo, že jsem netušila, kdo to byl, kdo mě unesl a co udělal s ostatními. Všichni mě chyběli. Mia, Jasper, Alice, Emmet, Rose, Edward, Bella, Dan a hlavně Carlisle. Můj Carlisle.

Jasper
Na poslední hodinu jsem se vykašlal. Měl jsem toho dost. Vyšel jsem ven a nasedl na motorku a dojel domů. Carlisle je v práci a já se rozhodl, jít na lov.
Rozběhl jsem se a běžel jsem několik minut. Zahlédl jsem skalku s vodopádem. Rozhlédl se po té nádherné krajině a podíval se dolů.
Co to je? Seskočil jsem dolů a koho jsem neviděl! Esme! Vzal jsem ji do náruče a podíval se po okolí. Viděl jsem další osobu. Přiběhl jsem k ní a ona to byla Mia.
,,Mio!" Vykřikl jsem. Měla potrhané oblečení a škrábance. Esme jsem si hodil na jedno rameno a Miu přes druhé.
Rozběhl jsem se domů. Měl jsme fakt velké štěstí, že Carlisle je doma. ,,Carlisle!" Zakřičel jsem a on se na schodech na mě vyděšeně podíval.
,,Proboha!" Vzal si Esme do náruče a mě pokynul, abych šel za ním do jeho pracovny. Položil jsem Miu na lehátko. A na jeho prosbu o krev jsem vyskočil z okna.