Cullenovi a čarodějnice Mia

54. Kapitola

Mia
,,Moc nás to mrzí, chtěli bychom ti pomoct. Ale nemáme tušení. Od doby, kdy se oženila s Elliotem, jsme ji pořádně neviděli. A nakonec, když byla tady v Seattle. No... A od té doby nic. Viděli jsme ji jen na krátko. Byla daleko. Mysleli jsme, že nás navštíví. Řekne nám novinky ale ona se u nás neobjevila. Bylo nám to líto, nechápali jsme to."
,,A kdy to bylo?" ,,Nemám tušení. Tak asi před třiceti lety. Dost se změnila ale já ji stejně poznala." ,,Takže nevíte, je si žije?" ,,Bohužel." Smutně jsem přikývla a usrkla jsem si čaje.

Carlisle
Našli jsme ji, ptala se na něco, nějaké paní. Potom nastoupila na motorku a vyjela. Jeli jsme za ní. Zaparkovala na parkovišti a šla do takového staršího obchůdku. Ten obchod tu byl dlouho. Ale co tu chce. Zaparkoval jsem o pár aut vedle.
,,Co si myslíš, že tam chce?" ,,Nemám tušení." ,,Počkáme." Čekali jsme dlouho. Po dost dlouhé době vyšla rychle. Podíval jsem se na Edwarda a on na mě a zpátky na ni.
Sedla si na motorku a něco si přečetla. Poté, si dala hlavu do dlaní. Tlumeně vzlykala a něco držela v dlaních. Něco si prohlížela a potom si to něco nasadila na krk, byl to náhrdelník. Po chvilce nastartovala motorku a vyjela. My jsme to vzali jinou cestou, aby si nás nevšimla.

Mia
Omluvila jsem se, že už budu muset domů. Bylo dlouho. Budu muset vymyslet nějakou výmluvu. Už jsem chtěla odejít ale Erin mě zastavila.
,,Počkej chvíli, něco pro tebe mám." Přikývla jsem a prohlížela si obchůdek. Erin to netrvalo dlouho a přišla s něčím ale hned se zastavila, sykla a přiložila si ruku na záda.
,,Erin, jste v pořádku?" Rychle jsem k ní přišla. ,,Ale jo, to jsou má záda." Přikývla jsem a pomohla ji posadit na židli, kterou tam měla. ,,Na." Podala mi dopis.
,,Co to je?" Zeptala jsem se a prohlížela si to. ,,Od tvé matky, posílala mi to před čtyřiceti lety. Psala mi, že se omlouvá, že se nemůžeme sejít. Ale psala, že tohle mám dát nějaké Mie Brownové. A to jsi ty. Neříkala proč. Ale mě napsala, že se má dobře a že má manžela. Také se mi moc omlouvala, že mě nepozvala ale že mě nemohla najít. Od té doby mám o ní poslední zprávy. Moc mi je líto, že ti nemůžu pomoct." ,,To je v pořádku. Máte tu nůžky nebo nůž."
,,Támhle." Ukázala vedle na pult. Vzala jsem si nůž a roztrhla s ním dopis. Něco v něm zachrastilo. Podívala jsem dovnitř a vysypala obsah. Nádherný náhrdelník a dopis.
,,Ten nosila!" Vykřikla Erin. ,,Moc děkuji." ,, Nemáš zač a už upaluj, ať o tebe nemají starost." ,,Nashledanou." ,,Nashle a někdy se zase stav." Usmála a odešla. Nasedla jsem na motorku a přečetla si ten dopis.