Cullenovi a čarodějnice Mia

41. Kapitola

Mia
,,Čtyři dny?" Zeptala jsem se překvapeně. ,,Ano." Přikývla jsem a usmála se na ně. ,,Tví rodiče?" ,,Žijí ve Forks." ,,No... Tak to nevím jak se dostaneš do Forks." ,,Proč si myslíte?" ,,Holčičko, jsi teď v Kingstonu." Řekl pro změnu Carl. Vytřeštila jsem oči.
,,Ja-jak?" ,,Našli jsme tě a odvezli sem." Přikývla jsem. ,,Moje věci?" ,,Jo. Tady jsou." Dala mi Antonie věci. Kabelka, peněženka, doklady a telefon! ,,Zavolám si." Přikývli a já šla ven. Pět telefonátů od Carlislea a sedm od Edwarda. Zavolám Carlislovi.
,,Crrrrr....... Crrrrr...... Crrrrr........" ,,Mio?!" ,,Carlisle." Usmála jsem se s úlevou. ,,Co se ti stalo? Kde jsi? Jasper našel motorku ale tebe ne." Chrlil ze sebe. ,,Šla jsem uličkou a zamotala se mi hlava a našel mě postarší pár. Jsem v Kingstonu." ,,Kingston?!" ,,Jo."
,,Jedu pro tebe." ,,Ale...." ,,Jedu pro tebe a je mi to jedno." Dala jsem mu adresu a zavěsil. Já šla dovnitř. ,,Můj otec tu bude, jen nevím kdy." ,,Jo dobře. Tak tady máš jídlo." Přikývla jsem. ,,Je to výborné."

O několik hodin později
Anna
Tak ráda ji vidím. Strašně bych ji chtěla obejmout ale nemůžu. Nechci zasahovat do jejího života. Ti lidé se o ní postarají. Hlavně se, Anno, neprozraď. Na Eliotovi to jde taky poznat, chce ji obejmout, říct ji všechno a že ji má rád. Vzala jsem si ho stranou.
,,Elliote. Nemůžeme ji to říct. Nechali jsme si vzít kvůli ní naší moc, aby žila svůj život. Aby nás nenašla. Nemůžeme." ,,Já vím, Anno, ale ono to je těžký." ,,Já vím, já vím." ,,Taky nás našla." ,,Ale neví, že jsme to my." Přikývl a políbil mě.
,,Vydrž to prosím tě." ,,Pro tebe cokoliv." Usmál se na mě a šli jsme zpátky k ní.

Mia
S Antonií a Carlem jsme si povídali. Povídali jsme si o mé rodině, přišlo mi divné, že chtějí toho tolik vědět, ale z mých myšlenek mě vytrhl povědomý zvuk. A na to se rozezvonil zvonek. Antonie šla otevřít.
,,Dobrý den. Pojďte dál." ,,Dobrý den. Děkuji." Carlisle vyšel a jeho pohled mě rychle vyhledal. ,,Vy jste otec tady Mii." Přikývl. Carl se usmál. ,,Tak se posaďte."
,,Omlouvám se, ale to nepůjde. Spěcháme domů, přijela její sestřenice, které zemřeli rodiče a my si ji bereme do péče." ,,Aha... Škoda, tak se snad ještě uvidíme." ,,Nashledanou."
,,Nashle." Řekl Carlisle a už mě táhl do auta.
Nastoupili jsme do auta a rozjeli se směr domov. ,,Strašně jsme se o tebe báli. Denaliovi odjeli a nám připadalo, že si tam dlouho." ,,Zamotala se mi hlava. Ehm... Jaká sestřenka?" ,,To uvidíš. Je to překvapení." ,,To já se bojím tvých překvapení." ,,Neboj." ,,To jsi jel sám?" ,,Jop. Esme připravuje pokoj pro sestřenku." Přikývla jsem.
,,Máš hlad?" Zeptal se po chvíli. ,,Trochu. " Zajeli jsme do obchodu. No..... Byl to takovej stánek. Oba jsme šli tam a já se podívala, co tu mají. ,,Co si dáte?" Zeptala se prodavačka. Podívala jsem se na ni. Dívala se jen na Carlislea. V duchu jsem se začala strašně smát. ,,Moje dcera si dá nějakou tu veku." Usmál se mile na prodavačku, zdůraznil trochu slovo dcera. Viděla jsem jak prodavačka stuhla a podívala se na mě a pak zpátky na něj. ,,eh... Ale jistě." Usmála se a rychle nám podala tu veku.
,,Nashledanou." ,,Nashle." Zalezla jsem do auta a začala jsem se šíleně smát. ,,To nebylo vtipný." Zamumlal Carlisle. ,,Ale jo." Trochu jsem se uklidnila a zakousla jsem se do veky.