Cullenovi a čarodějnice Mia

4. Kapitola

Mia
Zavrzala parketa. Překvapeně ale hlavně vyděšeně jsem se podívala na dvě nové tváře. Mohla jsem tušit, že tady někdo bydlí a vzal si mě k sobě, protože mě našel.
Dva muži, nebo-li jeden muž a ten druhý vypadal tak na sedmnáct, takže kluk.
Ten starší měl krátké blond až bílé vlasy, vypadal jako velitel, na sobě měl bílou košili a černé ryfle. Jeho bledá pleť projevovala můj zájem. Nikdy jsem neviděla člověka s tak bílou pletí. Ten druhý ji měl stejnou.
Ten mladší měl bronzové vlasy, které mu trochu padaly do jeho zlatých očí, skro stejné jako ten starší. Na sobě měl světle modrou košili s také černýma ryflema. Ten starší muž udělal krok ke mně ale já se odtáhla až ke zdi. Udělal další, ale já se přimáčkla ještě víc ke zdi. Bolestně jsem se nadechla. ,,Nemusíš se nás bát."

Carlisle
Ozvala hlasitá rána ze shora. Tady se nám asi někdo promluvil. Pomyslel jsem si a Edward po mě hodil pobavený pohled a já se na něj jen ušklíbl.
,,By mě fakt zajímalo, co tam dělá." Řekl pobaveně Emmet. Podíval jsem se na Edwarda. Jdeš se mnou nahoru? Zeptal jsem ho myšlenkou. Podíval se na mě a bez slov šel nahoru. Následoval jsem ho, otevřel jsem dveře a vešli jsme dovnitř. Ta dívka teď seděla na zemi a pozorovala své tělo, udělal jsem krok, ale naschvál musela zavrzat parketa. Vyděšeně ale i překvapeně se na nás podívala. Podíval jsem se na lehátko, odkud spadla a pak zpátky na ni. Prohlížela si nás. Nepatrně jsem se usmál, udělal jsem krok k ní ale ona se odtáhla až ke zdi. Nechtěl jsem ji vyděsit, chtěl jsem jí jen uklidnit, že tady je v bezpečí. Když jsem udělal druhý, tak se ještě víc přimáčkla ke zdi.
,,Nemusíš se nás bát." ,,My ti neublížíme." Doplnil mě Edward. Nevěřícně a se strachem v očích se na nás dívala. Potom sykla, přiložila hlavu ke koleni a chytila si zraněnou nohu. Rychle jsem k ní přiskočil a vzal do náruče, začala kopat zdravou nohou a mlít se, ale neměla šanci. Začala neuvěřitelně brečet a naříkat. Chtěla pryč, chtěla abychom ji pustili a nechali být. Edward už byl pryč. Zrádce. Nechal mi na práci utišit dívku, která se mě bojí.
Položil jsem jí zpátky na lehátko, odtáhla a spadla zase na zem. Myslel jsem, že už víc nemůže brečet, ale byl to omyl. Vzal jsem ji zase do náruče a sedl si s ní na lehátko. Neboli já na lehátko a ona seděla na mém klíně.
,,Šššš... Neboj, nechci ti ublížit." Tišil jsem ji. Už pomalu přestávala brečet. Takže se jen se vzlyky nadechovala.
Položil jsem jí na lehátko a podíval jsem se jí na tu nohu. Odvázal jsem ji obvazem a pustil jsem se do ošetřování.