Cullenovi a čarodějnice Mia

7. Kapitola

Carlisle
Brečela ale já to neřešil. Ne teď, až doma to budu řešit. Doběhli jsme domů a já jsem ji odnesl do pracovny.
Ostatní šli se mnou kromě Esme. Položil jsem ji na lehátko a přikryl ji dekou, byla promrzlá až na kost. Začala se rychle odkrývat, nechtěla být přikryta.
Chytl jsem ji ruce a podíval se do jejích očí. Její oči, které byly zalité slzy, si mě prohlíželi. ,,Chceš zmrznout?" Neuhnula pohledem a já ji znovu přikryl. Už tak nebrečela. Seděla v sedě a okolo sebe měla tu deku. Jinak v místnosti byl jen Edward, ostatní byli před dveřmi a dělali hlídku.
Odešel jsem a ještě jsem Edwardovi poslal myšlenkou, ať na ni dá pozor a šel jsem za Esme, kam se poděla

Esme
Šla jsem do kuchyně, že té dívce udělám jídlo. Musela mít určitě hlad. U nás moc nejedla, tak jsem ji začala dělat lívance. Po chvilce přišel Carlisle, objal mě okolo pasu.
,,Už víš, jak se jmenuje?" ,,Ne, nevím." Pak mě políbil do vlasů a pak sjížděl až na krk. Usmála jsem.
,,Můžu si vzít talíř na ty palačinky?" Začali jsme se smát a on mě neochotně pustil. Vytáhla jsem z poličky talíř a tác, na talíř jsem naskládala čtyři lívance a potom jsem je polila čokoládou. Pak jsem to všechno dala na tác s příborem a k tomu jednu sklenici pomerančového džusu. Carlisle mě celou dobu sledoval, opíral se o dvere.
Vše jsem vzala a chtěla se vydat k ní, ale Carlisle mi zastoupil cestu.
,,Myslím, že jí to přinesu sám." Jeho obličej zvážněl, ale viděla jsem tam špetku starosti. ,,Ale Carlisle, mě nic neudělá, jsem přece upír." ,,Esme, ona není normální člověk. Nechci, aby ti nějak ublížila." ,,Neublíží mi." Chvíli se mi díval do očí a pak si povzdechl. Políbil mě do vlasů. ,,Tak dobře, ale půjdu tam s tebou." Oba jsme se rozešli do jeho pracovny. Před dveřmi stáli Emmet a Jazz, zastupovali roli hlídače věžně.
Emmet se na mě podíval a pak na Carlislea, který kývl a mě pustili dovnitř.

Mia
Seděla jsem na lehátku zabalená do deky. Už jsem věděla co jsou zač, byli to upíři. Ten upír, který tu už byl první s tím starším upírem, se na mě díval a něco na mě mluvil. Neposlouchala jsem ho, jen jsem se dívala na podlahu. Otevřeli se dveře a dovnitř vešli ten starší upír a pak hnědovláska.
Měla mateřský obličej a pak se na mě podívala, v očích neměla žádnou krvelačnost a zlost. Našla jsem v nich dobro, strach a lásku? Nechápala jsem její emoce v očích, jako upír nebylo zvykem, aby se takhle tvářila.
,,Musíš mít určitě hlad." Položila přede mě tác s jídlem. Bylo to pěkně poskládané. Lívance byli politý čokoládou a k tomu byl pomerančový džus. ,,Tak jez." Pobídli mě. Zkoušela jsem je ignorovat, ignorovat tu vůni z toho jídla, ale prostě to nešlo.

Ahoj. Tak tady je nová část, doufám, že se vám to bude líbit.