Cullenovi a čarodějnice Mia

72. Kapitola

Mia
,,Ano. Ochráníme ji." ,,Mami, tati?" Promluvila jsem a oni sebou trhli. ,,Co tu děláš? Nemáš spát?" Zeptala se přísně mamka. ,,Měla jsem žízeň. To jste mluvili o mě?" ,,Ty si něco slyšela?" ,,No. Jo." ,,Promluvíme si o tom ráno." Přikývla jsem. Když jsem se ráno probudila a zeptala se mamky, neodpověděla, jen se ptala na jiné téma, až jsem to nechala být.

Moc jsem na to nepřemýšlela. Jen teď, že jsem si vzpomněla. Začalo se stmívat a někdo mi zaklepal na dveře. ,,Ano?" ,,Dík. Jdeš spát?" Zeptala se Violett. ,,Asi jo." ,,Tak dobře. Dobrou noc." ,,Dobrou." Řekla jsem a usmála se. ,, Hele a kde je koupelna?" ,,Každý má svoji koupelny. Tady za skříní." Ukázala a já si jich teprve teď všimla. ,, Jé díky. Tak Dobrou noc." ,,Nemáš zač. Dobrou noc." Zasmála se a odešla. A já se vydala do koupelny. Byla sladěna do bílé a hnědé barvy. Napustila jsem si vanu. Šla jsem zpátky a tam bylo položené oblečení a lísteček.
Oblečení na spaní a na zítra. Jinak Dobrou noc. Nicole
Usmála jsem se nad tím a vzala si pyžamo a vlezla si do vany. Samozřejmě jsem se svlékla. Užívala jsem si tepla a to jsem teď potřebovala. Potom jsem si šla lehnout.

O dva týdny později
Carlisle
Hledali jsme ji ale nikde po ní nebyli stopy. Vrátili jsme se domů. Všichni jsme zalezli do pokojů a tam se zůstali další dny. Já s Esme jsme leželi na posteli. Teď bych si fakt přál spát. Zaspat to a když se probudit, tak aby tady byla celá rodina. Já, Esme, Jasper, Alice, Edward, Bella, Rose, Emmet a Mia. Kde jsou ti tři?

Mia
Našli si novou členku. Jmenovala se Tara. Tohle období s nimi mi bude chybět. S Jakem, Ryanem, Violett a Nicole jsem se už rozloučila a teď jdu k Elonie. Bude mi chybět, no všichni mi budou chybět.
,,El?" ,,Tady na balkoně!" Šla jsem na balkón. ,,Mio! Copak potřebuješ?" ,,Přišla jsem se rozloučit." ,,Takže ty už jdeš?" Zeptala se smutně. ,,Ano." Objala mě pevně. Hodně pevně, překvapila mě tím. ,,Holčičko dávej na sebe pozor." Zašeptala mi do ucha. ,,Neboj. Budu." Zašeptala jsem ji zpět a objala ji.
Pustila mě ale neochotně. Tekly ji slzy a mně taky. S ní jsem si rozumněla. Vytvořila jsem si s ní pouto, jak mám u Carlislea. ,,Nemám nic pro tebe. Ale nezapomeň na mě." ,,Neboj. Vždy na tebe ráda vzpomenu." ,,Tak už běž. Jinak tě už nepustím." Řekla a rozbrečela. Brečela jsem taky a šla ven. Zastavila jsem se ve dveřích a podívala se na ni. Už myslela, že jsem pryč. Zakrývala si oběma rukama pusu a tlumeně vzlykala. ,,Sbohem." Zašeptala jsem a vyběhla ven. Ven do lesa. Tady začíná moje další cesta.