Cullenovi a čarodějnice Mia

63. Kapitola

Mia
Jsem tu už tři dny, už se dokážu trochu hýbat. Edward s ostatními by měli být ve škole ale Edward s Bellou jsou tady a Jazz a Al ve škole. Carlisle to neví a ani ostatní. Oni jsem vždy chodili, když to věděl ale já se nesmírně nudila a Edwarda a Bellu to nebavilo, tak přišli tajně za mnou. Hrajeme karty, člověče vše možné.
,,Chci vědět, jak to Carlislovi řeknete." ,,Neboj, něco vymyslím." Řekl Edward. Usmáli se a otevřeli se dveře. Byla to sestra. Jak si jich všimla, tak řekla.
,,Omlouvám se ale nejsou návštěvní hodiny." ,,Já se strašně nudila." ,,Ale stejně...." ,,Děje se něco, sestro?" Zeptal se nově příchozí, byl to Carlisle. ,,Ano nejsou návštěvní hodiny a tyhle dva by tu tedy neměli co pohledávat." Ukázala na ně a Carlisle na nás. Naoko se zamračil.
,,Uděláme výjimku. Dcera se nudí." ,,No dobře, tady je oběd." Usmála se na mě a odešla. Zaksichtila jsem se, nemocniční obědy mi fakt nechutnají.
,,Nemáte být ve škole?" ,,Přijeli aby mě zabavili." ,,Jo ták... Tady je oběd." Podal mi tác. Jako ono to vypadalo pěkně, bylo to pěkně poskládané ale když to ochutnáte. ,,Já nechci." ,,Proč zas?" ,,Ble." Vyplázla jsem jazyk a oni se zasmáli. ,,Když tohle sníš, tak ti řeknu dobrou zprávu." Přikývla jsem a vzala si první kus brambory. Když to je bez chuti! Zamračila jsem se. ,,A teď to maso." Řekl. Vzala jsem si to maso. Ochutnala jsem ho. Bez soli a koření. ,,Jako fakt." Zamračila jsem se a odsunula jsem ho. Zasmáli se a odendali tác. ,,Ve tři jedeme domů i ty." Usmála jsem se. ,,Jupí! Aspoň nebudu muset jíst tohleto, nejde to ani popsat." Zasmáli se a Carlisle pak vyhnal Edwarda a Bellu, se slovy. ,,Musíš odpočívat."

O tři hodiny později
Mia
Četla jsem si a dočetla Romea a Julii. Ve tři hodiny přišel Carlisle a doktor a doktor se se mnou rozloučil a Carlisle mi podal oblečení.
,,Alice ti posílá oblečení. Chceš pomoct?" Přikývla jsem, nedokázala bych se sama obléct. Potom mě vzal okolo pasu a šli jsme do jeho auta. Domů jsme dojeli za chvilku.

O dva týdny později
Mia
Už chodím do školy a těšila jsem se. Asi si říkáte, jak se můžu těšit do školy ale já tam dlouho nebyla. Ostatní se po mně dívali, jako kdybych tam byla poprvé. No a po škole jsme jeli s Carlislem do Kingstonu. Na to místo, jak jsem tam chtěla jet. Bylo to na kraji města, malý pomníček. Carlisle zůstal v autě a já ho snad pětkrát ujistila, že budu na sebe dávat pozor. Byl nádherný. Malý ale přesto pěkný. Říkala mi, když jsem byla malá, tak pod ním je moje teta. Ona zemřela na jedno kouzlo.
Najednou se mi zamotala a já spadla do bezvědomí. Objevila jsem ve známém kruhu.