Cullenovi a čarodějnice Mia

71. Kapitola

Mia
Ukázali mi pokoj a pak jsme trénovali. Uměli jsme to. Byla to nádherná písnička. Bylo už pozdě, tak jsme si každý zalezli do svého pokoje. Byl hezký a mě stačil. Když jsem tam vešla, vedle mě jedna skříň, naproti mě postel. Vedle ní noční stolek. A na pravo okno a na levé straně byl psací stůl. Na nich pár sešitů a tužek a dalších těch známých serepetiček. Pod oknem byl gauč. Vše sladěno do hnědé barvy. Jen gauč měl červenou barvu. Polštáře byli taky červené i s dekou. A noční stolek, taky měl červenou barvu. Byl to malý pokoj. Ale mě se líbilo.
Sedla jsem si na gauč a dívala se z okna. Byl nádherný výhled. Vedle nás bydlela Elonie, na levou šli vidět další domy, nebo chaty. Na pravo byl les. Nikdy jsem neměla strach z lesů. Jen jednou.
Byla jsem ještě malá a nepřemýšlela jsem nad ničím, chtěla bych se vrátit do té doby, no to je jedno, zpět k vypravování. Mohlo mi být tak pět. Nebo šest. Tak jsem šla do lesa. Ztratila jsem se a našli mě až za týden. Nejhorší je, že si za ten týden nic nepamatuju. Nevím, co se dělo, jak mě našli, a jak jsem přežila. Ten les byl plný divoké zvěře a já přežila. Ten týden se objevovaly mrtvoly zvířat. Lidé říkali, že jsem měla štěstí, že jsem přežila. Ale i nějaký lidé říkali, že jsem to byla já, která jsem zabíjela zvířata.
Mí rodiče to nějak vyřešili ale trvalo to dlouho. Dost dlouho. Ti lidé, kteří si to mysleli, tak to dál šířili. Pak někdo přišel s tím, že jsem to nemohla být já. Mrtvoly byly na druhé straně než já. Lidé na to uvěřili ale mí rodiče byli nervní, pořád mě hlídali.

Flashback
Seděla jsem a dívala se na mamku. Moje mamka s taťkou sebe​ dívali z okna. Slyšela jsem hlas.
,,Je to nevinná holčička. Našli jste ji přece na druhé straně než byly ty mrtvoly." ,,Asi máš pravdu!" ,,Věříme ti i jim!" Tyhle výkřiky jsem moc dobře slyšela. ,,Jdu za nima." Řekl mamce do ucha a na mě mrkl a odešel. Ti lidé odcházeli a já přišla k mamce. ,,Mami vše je v pořádku že jo? Že jsem nic neudělala." Stekly mi slzy. ,,Ale nic jsi neudělala, neboj." Vzala mě do náruče a cvrnkla do nosu. ,,Běž si hrát." ,,Tak jo." Usmála jsem se na ni a lípla ji pusu. Zasmála se a běžela jsem si hrát.

Od té doby mě hlídala, jak oko v hlavě. Když ne ona, tak taťka. Pamatuji si, když mi řekla, že mám moc ale něco mi pořád vrtalo hlavou. Když mi to řekla, tak pak mluvila s tátou. Mluvili o mě a o tom, co se stalo.

Flashback
Bylo mi patnáct let a v tu dobu jsem byla v pokoji. Po krátké době za mnou přišla mamka. Tvářila se nervózně. Trochu mě to vyděsilo. ,,Co se děje, mami?" Zeptala jsem se. Sedla si ke mně na postel. ,,Musím ti něco říct." ,,A co?" ,, Víš, nejsou jen lidé ale i upíři, vlkodlaci, měniči a my. My čarodějové. Máš větší moc než my a i větší než mám já." ,,My jsme čarodějové?" ,,Ano. Já, tvůj otec a Jessica. Já patřím do nejsilnějších čarodějů světa. A ty bys měla být moje následnice." ,, Já?!" Vykřikla jsem, byla jsem z toho nervní a bála se toho. ,,Ano, máš větší moc než Jessica." Potom mi vše vysvětlila.
...

Bylo večer a já nemohla spát. Šla jsem tedy dolů. A tam byla mamka a taťka. O něčem se bavili. Chtěla jsem tam vejít ale zastavila jsem se v půli pohybu.
,,Od jejích šesti let nemůžu spát. Hlídám ji a každou noc ji hodím navštěvovat a hlídat. Nechci, aby se to stalo znovu." Řekla mamka a já nastražila uši. ,,Myslíš že já ne. Musíme to vydržet a dávat na ni pozor. Kvůli němu a i kvůli Jess. Žárlí na ni." Mluvil taťka. ,,To vím, že na ni žárlí. A ano, kvůli němu se to stalo." ,,Kdyby nešla do toho lesa a neztratila se a ještě by ji nenašel. Huf aspoň, že ji nevyužíval na lidi." Počkat to mluví o mě! ,,Tohle byla výhrůžka, Anno." ,,Ty si myslíš...." ,,Chce ji. Chce její moc. Ví, že by ji nedostal, tak to zkouší vydíráním." ,,Kvůli ní zemřelo hodně lidí." ,,A zemře víc." ,,Děláme to jen, že to je naše dcera."