9. 1. 1980
Nevím co mám dělat... Elizabeth vrať se mi, prosím! Nemám vůbec nikoho ani s Daniellem už to není, co bývalo. Naše rozhovory jsou divné...
Z jeho dokonalosti se asi brzo zblázním.. Alespoň už jsem tam, kam by mi potom odvezli.
"Anastasie, jsi v pořádku?" zeptal se mě dneska ráno.
"Ne, to teda nejsem." zavrčela jsem na něj. Nechtěla jsem, aby to znělo hrubě, ale bohužel to tak znělo.
"Chápu tě, ale můžeš prosím tě alespoň normálně komunikovat?"
"Normálně komunikovat?!" zavrčela jsem znovu. Teď už jsem chtěla aby to znělo hrubě. Vstala jsem ze země a začala pochodovat sem a tam. "Jak mám normálně komunikovat? Opustila mě moje druhá část, jsem doslova tělo bez ducha! A taky za to můžeš ty! Tvůj jediný pohled mě přivádí k šílenství! Pochop, že k tobě něco vážně cítím!" A bylo to venku. Vyletělo to ze mě tak rychle, až mě to zarazilo. Zůstala jsem stát čelem ke zdi a do očí se mi hrnuly slzy. Za sebou jsem uslyšela Daniella. Otočil mě k sobě a políbil mě. Neváhala jsem a polibek mu opětovala. Chytil mě za pas a přitáhl co nejblíž k sobě. Ruce jsem mu obmotala kolem krku. V břiše se mi zase rozlétlo stovky motýlků. Začali jsme se líbat, ale on se po chvilce ode mě odtáhl. Nevypadalo to, že by mě chtěl pustit.
"Pomůžu ti utéct." zašeptal. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.
"A kdy?" vypadlo ze mě po chvilce.
"Hned zítra v noci." Usmála jsem se a po tváři se mi koulely slzy štěstí. Pevně jsem ho objala a už ho nikdy nechtěla pustit.
10. 1. 1980
Daniell za mnou ráno přišel a řekl mi o všech detailech plánu útěku. Asi to nebude zrovna jednoduché podle jeho vyprávění, ale rozhodně to nehodlám vzdát! Kolem půlnoci se otevřeli dveře od mého pokoje. Daniell mi rukou naznačil ať jdu za nim. Potichu jsem k němu došla a v tichosti jsme pokračovali k východu. Bála jsem se hlídky, která tam každou noc stojí. Ale hlídač ležel na zemi a spal jako zabitý.
"Stačilo trošku víc prášků na spaní do jídla." vysvětlil hned Daniell. Radši jsem neodpovídala a pokračovala dál. Ono to nebylo zas tak těžké! Potichu jsme otevřeli dveře a vyběhli ven. Konečně jsem byla volná... Po tolika letech. Rozběhli jsme se pryč od toho odporného místa a když jsme byli dostatečně daleko, Daniell mě chytil kolem pasu a ve vzduchu se mnou zatočil.
"Miluju tě, Anastasie!"
Jsem na tuhle část velmi hrdá :DD Děkuju za všechny reads :3333 -Witty
