1. 1. 1980
Tohle je můj první zápis. Deník jsem dostala od doktora Maxe. Už dlouho jsem si ho přála, ale až teď byly moje prosby vyslyšeny. Doktor Max říkal, že prý dostanu nového doktora. Doufám, že bude mnohem lepší než tenhle. Mimochodem, je tu se mnou Elizabeth. Zrovna včera jsme si spolu povídali o tom novém doktorovi.
"Jak vypadá?" ptala jsem se jí.
"Je hezký. To je vlastně slabé slovo, je krásný! Vypadá tak na 25 a to možná přeháním." Její hlas mi zase připadal, jako by ho používal vítr.
"Nepřeháníš?"
Elizabeth si odfrkla. "Možná právě naopak."
Tak to jsem na toho doktůrka vážně zvědavá.
2. 1. 1980
Elizabeth mi lhala... On není krásný... On je dokonalý! Krátké hnědé vlasy, hnědé oči, krásný úsměv a brýle. Ale ty brýle mu vážně sluší. Dneska za mnou přišel. Ptal se mi snad na všechno a poprvé v životě jsem měla pocit, že mi někdo vážně naslouchá...
"Ty jsi Anastasia Sparksová, že?" zeptal se mě. Seděl se mnou na zemi. Jen jsem přikývla.
"Jsem doktor Daniell Cooper. Můžeš mi říkat Daniell. Asi víš, že jsem tady nový." Zase jsem přikývla.
"Tak ty prý vidíš ducha... Řekneš mi o něm něco?" Posadil se do "tureckého sedu" a díval se na mě. Ten pohled mi trošku znervózňoval. Podívala jsem se doprava, tam kde seděla Elizabeth. Přikývla na souhlas, že mu můžu říct co chci.
"Je to ona. A jmenuje se Elizabeth. Je se mnou už od narození, myslím."
"Proč ji tak říkáš?"
"Ne, to je její jméno. Řekla mi to."
"Aha, promiň. Jak často s ní mluvíš?" Kdybych se neovládala, asi bych vykulila oči. Poprvé se mi někdo omluvil...
"No... no... vlastně skoro pořád. Nikoho jinýho tu nemám." Doktor Cooper... teda vlastně Daniell... přikývl a přemýšlel nad další otázkou.
"Neříkala jsem ti, že je krásný?" rýpla si Elizabeth. Otočila jsem se jejím směrem a ignorovala pohledy Daniella.
"Říkala a mimochodem, pěkně si mi lhala."
"Já a lhát? Nikdy." řekla s náznakem ironie.
"Tohle ale není lež jako lež. Vyvsětlím ti to potom." Otočila jsem se zpátky na Daniella. Jen se zamyšleně díval před sebe.
"Je tu s tebou?" zeptal se pak.
"Nikdy mě neopouští."
No a pak řekl tu nejúžasnější větu, jakou jsem mohla za ty roky v blázinci slyšet:
"Věřím ti, že ji vidíš. Nepřipadáš mi jako blázen..."
Kašlu na ty votes :D tady je 1. část :3 Snad se vám to trošku líbilo, jestli to tu někdo čtete :D :3 -Witty
