11. 1. 1980
Tohle je můj poslední zápis. Deník jsem chtěla, protože nebyl nikdo -nikdo živý- kdo by mě vyslechl. A teď mám Daniella. Možná se sem ještě někdy vrátím. Takže sbohem...
Zaklapla jsem sešit, kterému říkám deník, a hodila ho za sebe. Ozvalo se bouchnutí, jak sešit spadl na zem. Podepřela jsem si čelo dlaněmi a povzdechla si. Po našem útěku mě Daniell zavedl k němu domů. Zatím zůstáváme u něj.
"Takže s deníkem jsi skončila?" ozval se za mnou Daniell. Škubla jsem sebou a kopla se o rám postele. Hned jsem si začala masírovat zraněné místo.
"Jak víš, že jsem si ho psala?"
"Poznal jsem to na tobě." usmál se a šel ke mě. Nahnul se a chtěl mě políbit, když v tom někdo zaklepal. "Kur... " zaklel a šel otevřít. Chvilku bylo slyšet jen nějaké šeptání, pak se Daniell přiřítil a spustil:
"Anastasie, hledají tě. Okamžitě odjíždíme." Nechápavě jsem se rozhlížela kolem sebe. "Nekoukej tak a pojď!" Daniell mě čapl za ruku a táhl pryč.
"Počkej, kam jdeme?" zeptala jsem se.
"Můj kámoš Tim má dům v LA. A tam se taky vydáme. On nás tam odveze." Dotáhl mě až k autu. Sedl si se mnou dozadu.
"Jeď!" houkl na řidiče.
"Prosím tě, v klidu. Zjistili to teprve dneska. Jo, mimochodem já jsem Tim." představil se řidič a rychle se rozjel.
"To už ji teď klidně můžou hledat."
"Time, jak dlouho bude ta cesta trvat?" zeptala jsem se.
"Přibližně tak hodinu a půl. Klidně si dej šlofíka."
Řídila jsem se jeho slovy, položila si hlavu na Daniellovo rameno a zavřela oči. Do 5 minut jsem usnula.
"Anastasie, zlato, už jsme tady." Probudil mě Daniellovo hlas. Otevřela jsem oči a zamrkala.
"Ještě chvilku... " zamumlala jsem a zase oči zavřela. Ucítila jsem jak mě Daniell bere do náruče a někam mě nese.
"Anastasie, vzbuď se." přemlouval mě Daniell. Naštvaně jsem otevřela oči a podívala se na něj.
"Tak mě pusť." Daniell udělal, co jsem chtěla a já si promnula oči.
"Ehm... Ahoj?" ozvalo se přede mnou. Zamrkala jsem a uviděla Elizabeth. Nevěřila jsem tomu, co vidím. "Ach.. počkej." Elizabeth zavřela oči a za chvíli se ze světle modré zbarvila do tmavé. Daniell a Tim za mnou zatajili dech. Elizabeth otevřela náruč. Z očí se mi začali řinout slzy a vrhla jsem se k Elizabeth. Pevně jsme se objali a brečeli.
"Elizabeth, už mě nikdy nepouštěj!"
Je to krátké ale není mi nějak dobře.. Snad se vám to líbilo a děkuju za vsechno ❤ -Witty
