V parku jsme byli asi už půl hodiny.
Prostě jsme si povídali, a já se konečně opět cítila dobře.
Najednou mi zazvonil mobil...
"No mami?" Zeptala jsem se pote co jsem zvedla hovor od mámy a dala si mobil k uchu.
"Já nejsem tvoje máma."
"Rose, co chceš" protočila jsem očima. Ona mi nedá chvilku pokoj.
"Kde jsi?" Zeptala se ale v jejím hlase nebyla starost nebo strach.
Věděla kde jsem... tak proč mi volá?
"A kde si myslíš že jsem? Venku..." řekla jsem a doufala že tohle už bude konec našeho rozhovoru.
"To vím i bez tebe, jenom že za půl hodiny máš gymnastiku..." řekla a už vím o co jí šlo.
Jasně že jsem zapoměla.
Ale nemůžu ji to říct.
"Já že vím, nejsem blbá. Mám ještě čas." snažila jsem se abych zněla klidně a znuděně. Nesmí poznat že jsem zapomněla.
"Aha..." teď byla překvapená.
Nejspíš nečekala mou reakci.
Myslela si že začnu šílet a křičet že jsem zapomněla?
V tomhle případě ji nepotěším...
"Čau" řekla jsem a ukončila hovor aniž bych čekala na její odpověď.
Mobil jsem si dala do batohu a rozloučila se s Evenem a ostatními.
Byla jsem na cestě domů, když jsem si vzpomněla že bych se měla domluvit s Miou a Clarity.
"Čau Mio" řekla jsem když mi vzala hovor.
"Čau Liss"
"Jdeš na gymnastiku ?"
"Jasně, ty taky ne ?"
"Jo, nevíš jestli jde Clair?"
"Je u mě, půjdeme spolu"
"Oukej, za chvíli se uvidíme"
"Ahoj"
A položila mi to.
Takže o starost míň, nemusím volat Clair.
Doběhla jsem k domu a otevřela dveře.
Jak jinak, přede dveřmi stála Rose.
"Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se protože ona mě zdržovala.
"Jo. Nikdy jindy si s tebou nemám čas promluvit"
"Já teď na tebe nemám čas. Musím na gymnastiku"
"Neboj, máš ještě hodinu a půl čas" řekla a tvářila se přitom hodně klidně.
"Cože?" Zeptala jsem se podrážděně. Hodinu a půl? Co to mele za blbost?
"Posunula jsem ti čas, takže máš hodinu a půl čas. Volala jsem ti abych tě dostala dřív domů."
Řekla a tvářila se přitom stále stejně klidně.
Pffff. Je to mrcha. Tenhle plán ji vyšel.
"O čem chceš mluvit?"
"O Evenovi"
"Hmmm?" Řekla jsem protože jsem to jaksi nepochopila.
"Jaký hmmm? Ty nejsi holka pro něho."
"Nezakazuj mi to"
"Ne, nebudu se na vás dívat."
"Takže o tohle jde, jo? Ty prostě nesneseš to, že si vybral mě a ne tebe? Tohle se stává..."
"Jo, máš pravdu. Vadí mi to. Prostě mi vadí že chce radši tebe..." řekla a na konci se rozbrečela.
Brečí.
Proč ?
Vždyť za to nemůže...
ČTEŠ
WAIT FOR YOU✅
Teen Fictionmatika. už zas. nevím kdy měla končit, hodiny v naší třídě jely špatně, mobil jsem měla v batohu a nedovolila jsem si ho vytáhnout. mohla bych se zeptat ostatních, jenže nikdo se se mnou nebavil a nechtělo se mi s nikým mluvit. podívala jsem se na s...
