WAIT FOR YOU✅

×FOURTY-TWO×

Absolutně jsem nevěděla co dělat. Musím něco říct...
"A co to tričko?" Zasmála jsem se.
"Jo, to je moje." Řekl a zasmál se taky.
"A nespadla bych." Řekla jsem uraženě.
"Spadla." Řekl a smál se.
"A proč jsi mě nevzbudil do školy?" Zeptala jsem se.
"Protože ty jsi tak roztomilá když spinkáš. A navíc, nemusíš chodit do školy. Učitelka tě kvůli omdlení omluvila." Řekl a smál se. Pořád. Proč se směje? Vždyť já jsem před chvilkou umírala strachy že už ho nikdy neuvidím. A mezitím jsem u něho v bytě. To se může stát jenom mě. Nikdo jinej takový štěstí nemá...
"Mám hlad" řekla jsem a nějak se mi podařilo si stoupnout na zem.
"Vždyť jsi jedla před chvilkou?"
Řekl a podezíravě se na mě podíval.
"Vždyť jsem spala 18 hodin?" Řekla jsem mu. Nevěděla jsem kolik to přesně bylo, prostě jsem něco plácla.
"No jo, šípková růženko"
"Buď ticho." Řekla jsem mu a odešla do kuchyně.
"Tak co mi uvaříš?" Zeptal se Even a objal mě ze zadu.
"Co já? Jsi snad ty u mě v bytě?" Řekla jsem a zasmála se.
"Oukej" řekl a vzal do ruky mobil. Vytočil nějaké číslo a z hovoru jsem poznala že objednal pizzu.
Pffff... je línej vařit.
I když to bych já byla taky...
Šla jsem do obýváku a zapnula televizi.
Dávali nějakou pohádku tak jsem to tam nechala. Když jsem byla malá tak jsem se na to dívala, ale  teď si vůbec nemůžu vzpomenout jak se to jmenuje.
Všechny děti ve školce se na to dívali, byli jsme na tom závislí.
To jsem ještě měla hodně kamarádů, všichni se se mnou bavili. Ale změnilo se to až na gymnáziu. Všechno bylo jinak, nikdo se se mnou nebavil. Byla jsem 'ta neoblíbená'. Ale teď už je to trochu lepší.
Radši budu mít jednoho pravýho kamaráda než milion falešných.
Tohle jsem si říkala vždycky když jsem byla na dně.
A to bylo hodněkrát.
Když je člověk na dně, pak může jít jenom nahoru. Jenže když už se tam dostanu, místo abych si to užívala jenom čekám kdy přijde pád. A já právě stoupám vzhůru.