WAIT FOR YOU✅

×THIRTY-FOUR×

Proč brečí? 
"Vážně mě to mrzí... nechci aby jsme se pohádaly kvůli klukovi.
Ale já to prostě nedávám...
Když jsem si myslela že jsem se konečně zbavila citů k Evenovi,  všechno bylo zase zpátky. Když jsem vás dva uviděla.
Prostě jsem nechtěla uvěřit téhle skutečnosti. Prostě jsem nechtěla abys brečela tak jako já.
Abys dopadla stejně. Nechci aby jsme byly pohádané kvůli klukovi. Odustíš mi?"
Řekla Rose když už přestala brečet. Co jsem teď cítila ? Těžko říct.
Vlastně jsem necítila nic.
Taková prázdnota. Prostě nic.
"Chápu." Řekla jsem a dívala se do země. Ten pohled na ni mě ubíjí.
"Cože?" Řekla Rose a zvedla hlavu z dlaní.
"Chápu všechno co děláš.
Chápu že to děláš pro mě. Chápu tvoje pocity ze mě a z Evena, chápu proč se bojíš. Chápu všechno." Řekla jsem jí to všechno a ulevilo se mi.
Moc.
Najednou ke mě přiběhla a objala mě. Takovýto pevný objetí.
Dlouho jsme se objimaly. Už jsem nebyla prázdná. Cítila jsem radost?
Lásku?
Lítost?
Byla jsem šťastná že se nehádáme, byla jsem plná lásky ke své sestře, a litovala jsem všeho.
Hlavně toho že jsme prostě dopadly takhle. Naše chování nebylo zrovna moc ideální.
Měla jsem se zachovat jinak.
Každopádně, dopadlo to takhle.
A asi to tak mělo být.
Osud?
Nevím, ale za tohle jsem nejvíc šťastná.
Z pohledu Rose
Byla jsem nadšená a překvapená.
Čekala jsem něco jiného? 
Že bude křičet, řvát na mě a brečet? 
Že zaleze do pokoje a vyleze až nebudu doma?
Proč jsem nečekala tohle?
Ale už to chápu.
Nikdy žádnej kluk, jenom vaše sestra. Ta vás nezklame. Ona vás udělá šťastnou. Ona je nejdůležitější. Ona tady bude až ji budu potřebovat. Jí můžete říct všechno, jí se můžete vyplakat na rameno. Ona za to stojí.
A žádnej kluk ne.
Liss
Ona mě dostala nahoru.
Ona mi za všechno trápení stála.
Proč jsem se jí vyhýbala?
Ale dopadlo to takhle.
A já za tohle jsem vděčná.
Za to že tady stojím a objimám ji.
Za to že ona je moje sestra.