WAIT FOR YOU✅

×FOURTY×

Ráno jsem se probudila. Jak se mi vlastně podařilo usnout? To nevím, ale bolest hlavy byla pryč.
Rozhlédla jsem se kolem a vyděsila jsem se.
Neležela jsem na té pohovce ve které jsem se v noci probudila. Ležela jsem na posteli.
Byla jsem v ložnici, u levé stěny byly dvě velké skříně a do místnosti světlo prosvítalo skrz bílé záclony. Celá postel byla bílá, vlastně celá ložnice byla bílá. Všechno bílý.
Napřed jsem si zkusila sednout, a světě div se, podařilo se.
Byla jsem šťastná. Dokázala jsem se hýbat. Co teď? 
Zkusila jsem vstát.
Tak, a teď když stojím jsem se snažila udělat krok. Šlo to. Byla jsem ráda.
Dva kroky...
Tři...
Udělala jsem desátý krok a ocitla jsem se u dveří.
Konečně. Jak jinak, dveře byly samzřejmě taky bílé.
Otevřela jsem je a ocitla jsem se v obýváku.
Vedle dveří do ložnice byla velká televize a naproti u zdi byla pohovka. Ta na které jsem ležela.
Vedle dveří na druhé straně byly dveře na balkon. Ale to je poslední místo kam bych chtěla jít. Celý obývák byl černo-bílý. Bylo to moderní. Vedle televize byla menší knihovna a vedle knihovny další dveře. Wow.
Přešla jsem celou místnost ke dveřím a moje chůze se zlepšovala.
Ocitla jsem se na chodbě. Byly tady dveře do kuchyně, do koupelny a na záchod. A potom ještě jedny velké černé dveře. Takže dveře ven. Ale byly zamknuté. No tak jasně, jakej debil by nechal odemknutej byt.
No, já možná jo...
Ale to je nepodstatná informace pro vás naprosto nepotřebná.
Vedle vchodových dveří byl botník. A v něm asi tři páry bot. Prostě normální tenisky. Klučičí. Takže tady bydlel kluk.
No fakt logika lvl Liss. Jasně, unesla mě holka...
Vedle botníku na zemi byl můj batoh. Jeeej.
Konečně něco pozitivního.
Pokud vím, měla bych mít v batohu mobil.
Rozepla jsem batoh a snažila se najít mobil.
Našla jsem ho, ale...
Byl vybitý.
Sakra.
Co budu dělat? 
Dostala jsem hlad. Takže co budu dělat zjistím až po snídani.
Nebo spíš po obědě?  Bylo půl druhé...
Takže prostě obědosnídaně. Jo.
Vešla jsem do kuchyně a přešla ke stolu. Byl na něm papírek. Teda spíš vzkaz. Ooh, díky.
Dobré ráno princezno♡
A to je jako všechno? 
Asi jo...
Vzak jsem položila zpátky na stůl a já si okamžitě vyhledala ledničku.
Když jsem ji otevřela, nebyla jsem moc nadšená.
Moc jídla tady nebylo.
Vzala jsem si mléko a zavřela lednici. Snad tady někde budou alespoň cerálie. Nebo sušenky.
Nebo čokoláda.
Prohledala jsem celou kuchyň a našla jsem krabici cereálii.
Konečně. Právě jsem do sebe cpala cereálie s mlékem a prohlížela si nějaký časopis který jsem prostě někde našla.
Najednou jsem uslyšela jak se otevírají dveře. Zarazila jsem se.
Vzala jsem si do ruky pánvičku a pomalu jsem se blížila na chodbu. Už jsem byla skoro u dveří. Pomalu a nenápadně jsem vykoukla zpoza rohu. No to snad ne...