6.

74 19 4
                                    

Vyzní to šíleně, ale po 3 letech se konečně jakž takž těším do školy. Odehrává se mi v hlavě pár myšlenek, které se přeruší v okamžiku, jak překročím práh dveří do školy.

,,Ahoj Tami, dneska nějaká vysmátá." prohodí klidným a podezíravým tónem Erik, můj spolužák. Odvětila jsem ho tónem 'nemluv na mě jsem v tranzu'. Rošťácky se usmál a odešel. Nevím, kde vzal, že vypadám vesele. Měla jsem stejný výraz jako každý den. Usadila jsem se do své lavice a na chodbě se na mžik objevily šedé vlasy, které po pár nanosekundách zmizely.
Sevřela jsem si hlavu v dlaních a modlila se, ať už to skončí. Už aby byly prázdniny. A to je teprve začátek roku.

Přestávka na oběd. Konečně. Jídlo je vždy na prvním místě, když se snažíte přežít v pusté divočině.
Zabalila jsem si věci do batohu a vydala se do školní jídelny. Kupodivu naše školní jídelna byla na velice dobré úrovni. Když jsem tak stála ve frontě a rozhlížela se okolo, uviděla jsem znovu šedé vlasy. Stál o 3 lidi za mnou a nervózně koukal do země. Jak se tak posouvala fronta, letmo zvedl hlavu a podíval se orientačně dopředu skrz vlasy. Oční kontakt. Zrudla jsem a rychle odvrátila zrak jinam, na důkaz toho, že se 'nic nestalo'. Konečně došla řada i na mě a já se spokojeně usadila ke stolu. Přisedlo si ke mně pár lidí, ale šedovlasý kluk seděl úplně sám.
,,Chudák," prohodila holka z druháku sedící vedle mě. ,,He?" ujišťovala jsem se, jestli myslíme na stejnou osobu.
,,Tamten kluk, je tu nový, vypadá jako hodně mlčenlivý typ, ten si asi moc kamarádů nenajde.. I když s jeho vzhledem bych tvrdila něco jiného. Hodil by se k tobě, už jen tou povahou." zazubila se na mě.
,,Blázníš? To je blbost. Podle mě si kamarády najde, třeba je fajn." prohodila jsem se skrytým zájmem. Musím uznat, že se mi líbí jeho tichá stránka. Vypadá vážně nevinně, i když jeho oči jsou chladní zabijáci.

Numb the painKde žijí příběhy. Začni objevovat