Udělala jsem pár věcí a než jsem stačila mrknout, bylo něco málo před devátou večer. Vážně ten čas utekl tak rychle? Vždyť to je absurdní. Počkat.. Já mu dala svoje telefonní číslo. Popadla jsem nervózně telefon. Nic. Žádná zpráva. Žádné nové číslo.
Zase jsem se topila ve své naivitě. Taková už prostě jsem..
Z postele jsem sledovala, jak mi kapky deště stékají po okně dolů. Jsem zmatená, proč je v mém životě najednou tolik změn jen díky jednomu člověku?
Pustila jsem si písničky a nějak záhadně jsem se ponořila do spánku.. Byla jsem strašně unavená.
Asi pár minut před půlnocí mě vzbudilo zavibrování telefonu. Leknutím jsem sebou cukla, ale telefon jsem ignorovala. Nebyla jsem schopna pohybu, nebyla jsem schopna otevřít oči. Ponořila jsem se znovu do hlubokého spánku.
-
Zapomněla jsem si vypnout budík, takže mě v 7:00 ráno probudil můj hlasitý vibrující telefon. Jak já miluju tyhle okamžiky. Stane se mi to pokaždé.
Vztekle jsem vypla budík, když jsem rozespalýma očima uviděla na displeji ikonku s cizím číslem.
ČTEŠ
Numb the pain
Romance,,Nedotýkej se mě." ,,Proč?" pootevřela jsem ústa zděšením a čekala, co odpoví. ,,Nemůžeme být spolu.." Otočil se a s těmito slovy mi dočista zmizel z pohledu. Nevnímám nic jiného, než svůj tlukot srdce, chlad který mě postupně pohlcuje a slzy, kt...
