,,Dnes v 16:00 před parkem?"
Nevím, o co mu jde, ale podvědomí mě za ním žene. Táhne mě to blíž a blíž. Povzdychla jsem si.
,,Dobře." Nevím, zdali se mi po dnešku chce. Hned po příchodu domů, jsem dostala vynadáno za blbost, co provedl Gab. Moje máma je takový přísný maniak na pořádek a troufla bych si říct, že i perfekcionalistka. Nicméně, to asi každá.
Koukám se na čas, 15:24. Zdá se mi to, nebo můj život vážně běží maraton sprintem a srdce nezvládá fyzickou činnost? Vše tak moc rychle utíká. Už chápu, proč všichni ti lidé, co jsou v depresích říkají: ,,Chci zastavit čas."
No, ale oni to alespoň myslí s nějakým člověkem. Já jen proto, abych stíhala vše okolo. Nemám s kým ty věci stíhat, ups. Možná..
,,Ahoj Stíne, kocourku můj ďábelskýý," doslova žuchnu na zem za ním a muchluju mu jeho černé huňaté tlapky. Dnes měl nějakou podrážděnou náladu. Natáhl se ke mně prudce tlapkou a zanechal mi krvavý škrábanec na tváři. ,,Sakra, ty nejsi kocour, ale satan!" vyštěkla jsem naštvaně a s neošetřenou ránou jsem vyšla ven. 16:09 a od parku mě dělí ještě 20 metrů.. Vidím Nika, sedícího netrpělivě na lavičce, jak se rozhlíží kolem. Jakmile mě zaregistruje, zvedne se a jde mi naproti.
,,Aho-..Co se ti stalo?" podíval se na moji tvář a palcem mi jemně přejel okolo rány. Tak jemně..
,,A..Ahoj, uhm, kocour," snažila jsem se nečervenat, ale nejde to, přimělo mě to se červenat ještě víc. V tu chvíli to vypadalo, jako kdybych lhala, poněvadž moje reakce byla poněkud nervózní a rozpačitá.
Sjel prstem po tváři dolů a zasmál se.
,,Kocouři jsou zlí, chceš to ošetřit?" zeptal se starostlivě.
,,Ne, to bude dobrý, zase tak strašný to není. Většinou si vybere spíš ruku, než obličej," usmála jsem se.
,,Tak pojďme." natáhl ke mně ruku.
Nechápavě jsem se na ni podívala a pohledem vyjela nahoru, kde se setkaly naše oči. Uvědomil si to a svou ruku stáhl zpět k sobě. Jeho pohled byl najednou studený a..zamítnutý?
Popoběhla jsem k němu a pomalu se dotkla jeho horké ruky. Prudce se na mě podíval s pootevřenými rty a zarudlými lícemi. Zabořila jsem stydlivě pohled do země. Propletla jsem naše prsty a přitiskla naše dlaně k sobě. ,,Je to jen výjimečně.." pronesla jsem v tichu. Chvíli bylo ještě ticho.
Mlčel.
Jako kdyby mě do srdce udeřil šíp. Proč jsem to vlastně udělala.. nechtěla jsem! Já.. nechtěla.. Nevím, co mě napadlo. Nejspíše mi ho bylo líto a chtěla jsem to napravit.
Celým tělem se mi spojovaly myšlenky a různé hřejivé pocity v jeden úžasný. Teplo našich dlaní se stávalo pomalu lávou. ,,Nemůžu, promiň.." řekla jsem a pomalu jeho ruku pouštěla. ,,Proč ne?" podíval se na mě poněkud překvapeně, ale přesto chápavě.
,,Byl to úlet..Proč jsme vlastně tady? Chtěl sis o něčem popovídat?" snažila jsem se odvést téma jinam.
,,Jen jsem tě chtěl vidět," podíval se mi bez výrazu do očí.
ČTEŠ
Numb the pain
Romance,,Nedotýkej se mě." ,,Proč?" pootevřela jsem ústa zděšením a čekala, co odpoví. ,,Nemůžeme být spolu.." Otočil se a s těmito slovy mi dočista zmizel z pohledu. Nevnímám nic jiného, než svůj tlukot srdce, chlad který mě postupně pohlcuje a slzy, kt...
