,,Ahoj Stíneeee!“ skočila jsem po svém kocourkovi a začala se s ním mazlit, potřebovala jsem znovu cítit tu jeho jemnou heboučkou srst a tlapky.
Po chvíli se začal vrtět jen aby se dostal z mého obejmutí, nojo, že se divím, takové prostě kočky jsou. Dnes neměl mazlící náladu.
Rozrazila jsem dveře od svého pokoje a skočila radostí na postel. Sladká voňavá postel. Ah, hurá.
Skočila jsem rychle do sprchy a než jsem si opět lehla, bylo něco okolo 23:14 v noci. S údivem jsem pozorovala hodiny a přemýšlela nad věcmi, co se dnes staly.
*vibrace*
,,hmmm“ zabručela jsem rozespale a chňapla telefon. Rozsvítila displej a mžourala na malinkatá písmenka v smsce.
,,Dobré ráno, dnes v 15:10h v parku.“
Užasle jsem zírala na displej a culila se. Co to má znamenat? Dobře tedy.. Kolik je hodin? - 10:13, co prosím? Spala jsem takhle dlouho? A můj pokoj je jak po jedné velké bombě..zábava na další 2 hodiny.
----
Těch pár hodin uběhlo jako nic a já ze sebe udělala zase tu starou dobrou namalovanou Tamaru. Tentokrát jsem nebyla jako mrtvola. Dneska mi nejspíš bude přáno, to je dobré znamení. Hodila jsem na sebe červený volný svetr, černé džíny a svůj černý kabát. Popadla svou plátěnou tašku a vypadla z domu.
Z nějakého důvodu jsem se těšila.
Avšak moje srdce bilo každým metrem hlasitěji. Co se vlastně stane, až tam přijdu.. Co když tam nebude?
Pohltily mě obavy. Najednou jsem byla na pochybách. Co mi vlastně chce?
Už z dálky jsem viděla šedé svítivé vlasy a světle modré oči, které mě propalovaly. Postavila jsem se před něho a pozdravila. Stoupl si, díval se mi do očí a podal mi ruku. Je poměrně hodně slušný.. Zvláštní. Jsme stejného věku a on dělá věci, jako kdybych byla cizí dáma. Hmm.
,,Co jsi potřeboval?“ sedla jsem si na lavičku.
,,Chtěl jsem se na něco zeptat.“ usadil se opět vedle mě a otočil se směrem ke mně.
,,Tak povídej..“ začala jsem být ještě víc nervózní. Otázky? O tom nebyla řeč.. A.. Hlavně jaké ?
,,Proč jsi za mnou ve škole běhala, hledala mě, ohlížela se, dala mi kus své svačiny, ale neoslovila?“ sklopil stydlivě pohled do země a dodal: ,,Nestihl jsem se zeptat ještě ten den. Zazvonilo.“
Vybavila jsem si tu situaci, vážně mi v ten den, kdy jsem mu dala svačinu, chtěl něco říct. Ale jak mám zformulovat odpověď?!
,,Já.. Uhm.. Cosi mě k tomu vedlo. Nevím přesně co, ale nedokázala jsem jen tak vedle tebe stát a nic nedělat.“
Řekla jsem to s klidným tónem a spadla ze mě polovina stresu.
On se prudce podíval ke mně s pootevřenými ústy a byl.. červený.
Neví, co říct. Nedivím se mu..
ČTEŠ
Numb the pain
Romance,,Nedotýkej se mě." ,,Proč?" pootevřela jsem ústa zděšením a čekala, co odpoví. ,,Nemůžeme být spolu.." Otočil se a s těmito slovy mi dočista zmizel z pohledu. Nevnímám nic jiného, než svůj tlukot srdce, chlad který mě postupně pohlcuje a slzy, kt...
