Zabouchla jsem za ním dveře a červenala se ještě víc, než předtím.
,,Příště, až budeš chtít randit s mými kámoši, řekni mi to rovnou, sestro,“ ozvalo se za mnou.
,,Nerandím s ním!“ vyštěkla jsem poněkud rozpačitě a vytočeně.
Gab na mě opět dlouze mrkl a rukou naznačil, že to, co jsem řekla byl blábol. K čertu s ním, nedá se mu nijak domluvit.
Raději jsem se dokutálela ke svému pokoji a zavřela dveře. Jen já a můj ráj. Koukala jsem na prosezené místo v peřině. Jen já a..
Zakroutila jsem hlavou, zatímco jsem měla na rtech úsměv.
Co vlastně chci?
Pohled se mi upřel na můj čistě bílý polštář. Můj pokoj je šíleně světlý, ale moje duše tmavá. I když v poslední době se v ní střídají barvy.
Cítí to tak stejně? Každým dnem je jiný. Někdy chladný, jindy veselý. Pomalu si hledám cestu k jeho duši.
Ušima mi stále zní jeho šepot. Vybavuji si jeho horký dech, na své tváři. Začínám z toho všeho bláznit, copak se s tebou děje, Tamaro?
Cítíš se jako schizofrenik, když si povídáš sama pro sebe, co? Vlastně si povídáme jen my. Jen já a moje myšlenky.
Vzájemně mezi sebou diskutujeme a svádíme mezi sebou boje. Navíc, když už jsme u toho, moje srdce také není v nejlepší formě. Pořád chce bít tak, až to přestává stíhat. K čertu s tím.
Abych pravdu řekla, poslední dobou se cítím klidnější, než před dvěma týdny. Nějak přestavám řešit okolní věci a nezabývám se maličkostmi.
Jak je možné, že čas utíká tak rychle?
Jak je možné, že se lidé dokáží takto rychle měnit?
ČTEŠ
Numb the pain
Romansa,,Nedotýkej se mě." ,,Proč?" pootevřela jsem ústa zděšením a čekala, co odpoví. ,,Nemůžeme být spolu.." Otočil se a s těmito slovy mi dočista zmizel z pohledu. Nevnímám nic jiného, než svůj tlukot srdce, chlad který mě postupně pohlcuje a slzy, kt...
