Kdo jsem? (Druhý díl)√

3

Z prvního patra se mi nic nestalo. No a když jsem dopadla na zem, tak jsem běžela a běžela daleko od té školy.
Nedokázala jsem na to zapomenout, jak mi to mohl udělat. Proč?

Když jsem utíkala, tak jsem se s někým srazila a pak oba dva jsme spadli na zem.
Zrovna tohohle jsem nechtěla potkat.
Achjo... Michal.

,,Jja- já se omlouvám.'' Vykoktala jsem a pomohla mu vstát.
On si mě, ale zamračeně prohlížel,,Mio, copak se stalo??''

Ne, opravdu mu to říkat nebudu. Nechci vědět, jak by to mohlo dopadnout.

Snažila jsem se vypadat v pořádku, ale slzy se mi nahnaly do očí a já mu vpadla do náručí,,Michale" fňukla jsem a utřela si slzu.
,,Co se ti stalo? No tak prosím pověz mi to." Pohladil mě po vlasech.

Nemohu mu to říct, prostě to nejde.
,,No, tak mi to neříkej no, ale kdyby jsis to rozmyslela, tak..." Pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo.
Neřekla jsem mu však nic.

***

Nikdo nebyl doma a já jsem se sprchovala. Když jsem vylezla z vany, tak se rozezvoňel zvonek ode dveří.
Hodila jsem na sebe župan a šla otevřít.

Stál tam Michal. Zůstala jsem jako opařená,,co tu děláš?"
On se, ale rozesmál,,no a co to kino, to půjdeš v tým županu?''

A sakra já zapoměla co teď!? Začala jsem panikařit.

Omlouvám se za, tak krátkou kapitolu. Další napíšu, jak budu moc.