Kdo jsem? (Druhý díl)√

2

Zazvonilo a já s radostí si naházela učení do aktovky a už už chtěla vypadnout ze třídy, jenže mě někdo oslovil a ten někdo byl učitel(Tomáš). ,,Mio?" Upřeně se na mě díval a já zůstala stát jako přikovaná k zemi a svýrala pevně pěsti a drtila si prsty,,Ano?" Odpověděla jsem pevným hlasem, abych se dokázala ovládnout a jednu mu neudeřit.

On se musel opět ušklíbnout,,no vidím že ti moc matika nejde a pořebovala bys vysvětlit ty rovnice, tak po obědě se stavíš ke mě do kabinetu a bez debat." Zatnula jsem ještě víc pesti a měla sto chutí na něho vyjet. Bohužel je to příkaz a pokud neposlechnu, tak mě čeká ředitel.

Holky opět vyzvídali co chtěl a já řekla, že jen mi vysvětlit matiku. Oni z toho jásali, že s ním budu konečně o samotě... . No já z toho nejsem nadčená, nechci už poslouchat ty jeho řeči,,Milujitě, dej mi šanci..." Ne prostě ne.

O velké přestávce jsem si zašla koupit do automatu kafe, ale pššš nikomu ani muk. Vždycky mě probere, posílí a dodá energii, když jsem unavená a navíc mě chutná. Vybrala jsem si to nějaký capucino a vhodila do automatu 16kč. Ještě jsem se ohlídla za sebe s tím pocitem, že mě někdo pozoruje. Pomalu jsem kafe usrkávala a zamířila rovnou do třídy.

V hodině mi od Michala přiletěl na stůl zmuchlaný papírek a nenápadně na mě mrkl. Dychtivě jsem ho rozbalila: ,,Půjdeš se mnou dneska do kina, stavil bych se pro tebe." Usmála jsem se a naškrábala rychlou odpověd,,ráda" a hodila mu papírek zpět. Stejně dneska nemám nic v plánu.

Po obědě jsem otráveně zaklepala na Tomášův kabinet, ale nikdo neotevřel, tak to je super. Usmála jsem se sama za sebe a otočila se k odchudu, ale úsměv mi zase povadl, jelikož stál za mnou,,prosím slečno Thompsonová" otevřel mi dveře a pokynul mi rukou dovnitř. Dě sivě se uchechtl, zavřel za sebou dveře a zamčel? No ,tak to se mi nelíbilo. On se ke mě nebezpečně přibližoval a probodával mě svým pohledem,,nebudu tě milovat a to nikdy ty totiž nevýš co je láska" On nadzvedl obočí a pak se opět mračil,,jsi jen moje" procedil mezi zuby a já couvala pomalým krokem dozadu. ,,Tome zbytečně ztrácíš se mnou čas, už půl roku tě odmítám a ty mi nedáš pokoj"vyštěknu už na něj,,nech mě prosím na pokoji."

,,Můžeš teď odemčít a nemarnit se mnou čas a pustit mě? Tome je ti dobře jsi nějakej rudej" uchechtla jsem se a našpulila na něj rty,,mrcho" řekl náhle a začal mě tvrdě a rychle líbat a začal ze mě strhávat oblečení,,Tome! neblázni" vyjekla jsem a začala sebou clumat abych se od něj dostala co nejdál.

Už jsem byla ůplně nahá a on se začal vyslíkat. Ruce jsem měla zkřížené za zády a ječela. On mi na to nacpal do pusy moje kalhotky a dal mi facku. Potom mě ohl ostůl a no to už víte co se stalo. Brečela jsem, ale zbytečně. Trvalo to asi půl hodiny, než si na mě užil a pak když se otočil, tak jsem popadla vázu a třískla vší silou s ní o jeho hlavu. On se skácel k zemi a na chvíli upadl do bezvědomí. Z hlavy mu tekla červená, no snad jsem ho nezabila. Všude byly střepy a jeden jsem si zaryla do nohy. Sykla jsem jen bolestí a rychle si ho vytáhla.

Narvala jsem na sebe kousky oblečení a chtěla jít hledat klíče. Prohmatala jsem jeho hadry a nakonec je našla. Výtězně jsem se usmála někdo mě, ale srazil k zemi a klíčky odletěli ta tam,,ty kurvo!" Procedil mezi zuby Tomáš a popadl mě za vlasy. Sykla jsem bolestí a mslzi mi opět tekli po tvářích,,prosím už dos-ss-st" vykoktala jsem.

Znásilnil mě a to mu nikdy nezapomenu. Nečekaně jsem se mu vytrhla z jeho sevření a vyskočila z okna.

POHLED TOMA

Půl roku jsem byl hodný, ale teď už si to u mě, tak posrala...nešlo to po dobrém, tak tu krávu dostanu po zlém. Jednou bude vykřikovat moje jméno a já jen já ji budu mít... .

                                  ***************************

ROS A MARK

ROS

Je mi už třicet dva let a pořád nemám žádné stopy po mé holčičce. Probrečela jsem hodiny, dny, ale ona nikde. Ukápla mi dakší slza. Mám šestiletého syna a hrozně ho mám ráda, ale chyběla mi i Amy.

Seděla jsem na gauči a koukala do blba,,zlato?" Ozval se z kuchyně hlas mého milého,,Ano?" S ůsměvem jsem došla do kuchyně a obejmula ho. On mě líbl do vlasů a pevně objal,,Poletíme do francie." Umál se a já jen na něj tupě zírala,,Amy je tam." To už jsem nezadržela slzy a rozbrečela se. To to není možné..., že by se přece našla? Mark, ale jen přikývl a já musela rozdýchat tu novinu.

Tak co lidičky po dlouhé době kapča, jak se líbí? Moc moc mě potěší přečtení, hvězdička nebo komentík:) Jo a prosím neuškrťte mě, že jsem nechala vyskočit z okna Miu(Amy). To je přece běžné, že se vyskakuje z oken:))))) No nechte se překvapit, jak to dopadne.