Kdo jsem? (Druhý díl)√

15

Ležela jsem schoulená do klubíčka na sedačce a hlavu jse měla položenou na Michalovým klíně.

Skončil film a já se třásla hrůzou. On se začala smát,,a teď nakonec to nejlepší kotě."

Co tím myslel jako? No to jsem pochopila, až mi to vysvětlila Katryn,,stezka odvahy no a po jednom." Není to nebezpečné? Jako vážně,,musým?" Zaskuhrám a stočím se ještě víc k Michalovýmu klínu,,ano musíš a teď ze mě slez chci jít" Nechtělo se mi stávat,,ne" zachychotala jsem se.

Dál se mě na nic, ale neptal.
Nevím jak to udělal, ale přrhodil si mě přes rameno a nesl ven a položil mě před temný les.

Ne ne ne, tam nepůjdu, ale Katryn přemluvila.
Šla jsem jako poslední a zoufale se ohlížela po vzdalující se kamarádce a nakonec jsem byla obklopená jen stromy, chladem a svíčkami na cestě po kterých jsem šla.

Měla jsem husinu a čekala jestli na mě někdo už vybafne.

Párkrát jsem potkala někoho v bílém jak řeže člověku(figurýně) hlavu a další podobné, ale pak jsem zase dlouho nic nespatřila.

A až pak něco z čeho jsem měla opravdový strach. Bylo mi jedno jestli to je spolužák a nebo to tak být nemusel, ale já začala utíkat neznámo kam vybočila jsem dokonce i z cesty.

Za mnou utíkal šílený klaun s děsivým úsměvem a motorovou pilou.

Několikrát jsem zakopla nebo vrazila do stromu, ale běžela dál.

A až jsem stratila klauna z dohledu, tak jsem zpomalila.
Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem uprostřed lesa.
Do hajzlu.

Co když toho šaška spatřím znovu?
Snažila jsem se vydrápat na strom, ale marně.

Cukla jsem sebou když jsem za sebou zaslechla motorovou pilu.

To už jsem nezadržela slzy a sjela podél stromu. Bylo mi už jedno zda mě zabije.
Klaun se ke mě nakláněl a něco mi říkla, ale já byla v tranzu.

Probrala jsem se, až se mnou začal třást,,Mio!?"
Teďka jsem, ale neviděla klauna, ale Michala.
Ten idot,,promiň nechtěl jsem tě tak vyděsit, ale ty jsi pořád utíkala" nevěděla jsem fakt co si o něm mám myslet,,mám rád když se bojíš." Zasmál se.