Kdo jsem? (Druhý díl)√

5

Vůbec jsem se nehýbala.
Byla jsem jakoby paralizována, ale když jsem spatřila dotyčnýho co byl pod mou postelí, tak jsem musela ječet,,áááá... ty jsi takový, takový..." ,,Takový co?" vyprskne smíchy,,kokote" aby ho smích přešel, tak jsem po něm mrskla polštář a Bingo! Přímo do hlavy. Teď kdo se smál, jsem byla já.

On se zvedl a rozutíkal se proti mě, jako rozzuřený býk. Vytřeštila jsem oči, když si mě hodil přes rameno a utíkal se mnou pryč z domu,,né prosím, to to nemůžeš" ječela jsem a zároveň se dusila smíchy.

,,Hej" bušila jsem mu pěstí do zad,,pusť měě" ,,Jak si přeješ" Zasmál se a položil mě na zem a potom začal běžet pryč,,neee vrať se"

Byla jsem bosá a měla na sobě pižamo a navíc někde uprostřed města. A není divu, že na mě ostatní lidi čuměli, jak na debila.

On tu už dávno nebyl a já zůstala sama. Někde za rohem se mi vysmívá určitě. Debil.

Jako by nic jsem šla domů.
Když jsem stála u dveří, tak už jsem byla zoufalá,,otevři!" Zabouchala jsem pěstí do dveří a ještě do nich vší silou kopla a pak zaskučela bolestí to nebyl dobrý nápad.

Nechal mě tu venku a on si je v mým baráku,,ty trdlo, do dveří se nekope." Ozval se za mnou známý hlas.

Po zádech mi přeběhl mráz. Co tu ten dělá?? Kurva já mám, takový štěstí. Do očí se mi nahrnuly slzy.
,,copak v tým pižamku" Pronesl tím jeho kreténským hlasem,,jsi taková mrcha víš, teď si to s tebou vyřídím." Od tý vázy měl pěkně rozbitou hlavu. Měl to obvázaný, ale šlo poznat, že hodně krvácel. ,,Michale, pomoc!" ,,Fakt ftipný a co kouzelný slůvko." Zasmál se,,prosím Michale." Zařvala jsem už hystericky,,pomm'' Nedořekla jsem, jelikož mi dal nějaký hadr na pusu a já pomalu usínala.

Poalední co jsem spatřila, tak jak Michal otevřel dveře a vrhl se na Toma. Pak už jsem usnula.

Jsem opravdu nešťastnice.