Dítě & nečekané problémy

24.

„Trpělivost přináší růže!"

"To ano jenže po městě běha spoustu krásnych holek" malý je přebalený a lehnu si zpátky

„Ale žádná není jako ty!"

"To máš pravdu, original nelze nahradit!" usměju se

Políbím ji.. "Sophie, nejsi náhodou těhotná?"

"Jo jsem, dobrý odhad"

"S tím hajzlem, proboha holka nešťastná!" popadnu se za hlavu.

Směju se "Pořád můžu jít ma potrat" smutně se uculím

"Na potrať v žadném případě nechoď!
To dítě za to nemůže, jakého má otce."

"Vychovám ho tam aby nebyl jako Róbert a Erika taky"

"Moje řeč! Sophie jsi užasná a bude z tebe hrdá máma!" Zavřu oči a usnu.

"Díky" a taky usnu

Vstoupím do snu spíše do říše nočních můr! Černá díra kolem mě, všechno mi bere!

Spim tak tvrdě že ani nevnímam co se mi zdá

Sen zkončí a já pokračuji v poklidném spánku.

Přetočím se na druhej bok a cítim jak mi tvrde břicho

Sms: "od Roberta"
*Lásko, chybíš mi!*

Pořád spim jak zabitá...

Probudí mě sluneční paprsky vycházejícího slunce.

Spim polo odokrytá a jde mi vidět břiško

Obléknu se a opustím Sophinin dům a jedu k sobě domů.

SOPHIE

Malý se vzbudí a začne brečet. Je čas na snídaně

JAKE

Padnu na gauč, vezmu knihu a začnu číst..

SOPHIE

Jake je pryč a prej musím tě chránit... Pako jeden. Už mi roste břiško a mám jemný oval. Usmívam se. Beru malého a jdeme jíst

JAKE

Nebaví mě, knihu zahodím! Potřebuji si pročistit hlavu, zajdu si na panáka.

SOPHIE

Posadím ho do dětské houpačky a dám mu lahev mléka a já si udělám cereálie

JAKE

V baru si dám skleničku vodky a přemýšlím nad svým podělaným životem! Kurva! bouchnu do stolu.

SOPHIE

Oba se najíme a pak ho jdu okoupat opět v umyvadle

JAKE

Zaplatím a jdu, kam mě nohy donesou, klidně i do samotného pekla! Sophie nikdy nebude moje!

SOPHIE

Pak se kouknu na mobil. Róbert mi psal. Odepíšu *Ty nám taky chybís a dobré ráno*
Pak se rozhodnu napsat i Jakovi *Milé od tebe že jsi zdrhnul ráno, aspoň snídaně by potešila*
Odpověď: „od Roba!"
*Kotě, pak se tu s mámou zastavte za mnou!*

JAKE

Odpoveď: „od Jaka"
*Musel jsem a mám důvod, ty jsi šťastná a já ti nechci pokazit tvoje štěstí s Robertem!*

SOPHIE

Usuším a přebalím malého a odepíšu na sms Robovi: *Zlato, to je jasný, trochu se bojím*
Sms Jakovi: *Kdyby si se nechoval na začátku jako hajzl tak jsme mohli být spolu. Pořád tě mám ráda*

JAKE

„Prý , mám tě ráda!" Jaká ironie!! Zahodím telefon do řeky.
Sophie a Roberte táhněte oba k čertu! Moje sestra zemřela kvůli vám!

SOPHIE

Budu si muset dnes s Robertem promluvit o tom co mi řekl Jake. Kouknu na hodiny. Za polhodinu mam být na letišti. Obléknu malého a sebe a beru si Robové auto.

JAKE

„ Chci pryč z tohle města! Zapomenout na všechny!"

SOPHIE

Nasedám s malým do auta a vyjíždim. Jdu do zákruty kde do mě zapáli auto a jsem v bezvědomí. Malý jenom brečí.

"Slečno, nebojte, sanitka už jede!.."

Po chvilce mě probere zvuk sanitky, ale opět padnu do bezvědomí. Mam strah o malého.... Tohle musí být prokletí!

JAKE

Zajdu domů, nacházím věci do kufru a vyrážím na letiště..

SOPHIE

"Volejte někoho" podaří se mi rozplést slova...

„A koho slečno?"

"Někoho..." padnu opět do bezvědomí a jdeme sanitkou. Doufám že i s malým

"Slečno.."

"Můj poslední hovor v telefonu je s Robertem ale ten nemůže nic ... Nemam nikoho poblíž jenom Jaka"

"Tak já zavolám tomu Jakovi!"

Ale Jake mě opustil skrz Roba... Teď nemůžu dělat nic... Cestujeme do nemocnice a letí se mnou na sálu...

JAKE

„Sbohem Londýne!"
„Vítej Berlíne!"
Čekám na odbavení.. pak zazvoní telefon..
„Halo, s kým mluvím?!"
"Pane, vaše kamarádka Sophie měla autonehodu!"
„Neznám žádnou Sophii!"
„Sbohem!"

SOPHIE

Pořád jsem v bezvědomí a doufám že malý je se mnou. Inak ztratím náději a raději zemřu... Chybi mi máma...
"Mama" opět rozpletu slova