39.

12 1 0
                                    

"Pane, máme tu postřeleného muže!"... "Okamžitě s ním sál!"  přikáže doktor!

"Líso, prosím pomoz mi! Miluji ho a nechci aby mi umřel. Aspoň kvůli mě a malému!" pomyslím si a modlím se aby to přežil

„Sestro rychle to nabíjte...!" „Pane, klesá mu tlak!" "Ještě..." Pane doktore je pozdě!!" Čas úmrtí... "Počkejte tlak začíná pomalu stoupat doktore!"  "Kam ho vůbec postřelili?!" "Do srdce!" "No tak to budu muset být hodně opatrný! Rychle skalpel, riskuji tvůj život hochů!" řekne Doktor

"Líso, prosím, moc tě prosím pomoz mu!! Jinak to nepřežiju!" brečím a pořád se modlím. Bůh pomáhej!

„Hotovo! Operace se zdařila!" oddychne si doktor. "Pane ten kluk upadl do komátu!"

Slyším je jak tam mluví, jestli upadne do komátu, nebude si nic pamatovat a bude to dlouhá doba když se probere... "Proč? Proč se tohle muselo stát? Nechci o něho přijít, miluji ho!" pořád se modlím

"Máte pravdu, s tím nic nenaděláme jeho život je v rukou boží!" Doktor vyjde ze sálu.. „Slečno?"

"Ano?" prudce se postavím až se mi zatočí hlava, pořád brečím a jsem zraněná

„Vášho přítele jsme zachránili, ale nastalo to, čeho jsem se obával nejvíc!" Upadl do komátu a nemohu vám říci, kdy se probudí! Může to být za měsíc, za rok nebo nikdy!"

Rozbrečím se jak malá holka! To snad ne!! Nemohu o něho přijít! Nechci!! "Líso? proč to takhle muselo dopadnout?" pomyslím si

Podá mi kapesník! " Musíte být silná kvůli němu! Omluvte mě, mám plno práce!"

Přikývnu a padnu a zem a pořád brečím. Jestli si mě nebude pamatovat zabiju se!

Přilítne Georgie a Sára i s malým! "Sophie!!" křikne Sára.

"Mami!!" vlítnu ji kolem krku a malý mě obejme

"Holčičko to bude dobrý! Robert je silný, on to zvládne!"

"Co když jsi mě nebude pamatovat?" o tvoje se bojím nejvíc

"To ví jenom bůh!"

"Ale ten mi to neřekne" malý mě obejme a tak si ho vezmu na ruce

"Pojďme se podívat na Roberta!" řekne Georgie.

Všichni 4 se jdeme na něho kouknout. Napojený na přístroje!

"Hochu, kdo ti to udělal!" rozpláče se George.... "To bych taky ráda věděla" přijdu k němu a políbím ho na čelo

"Sophie, okamžitě musíš s Alici do Ruska!" přikáže matka.

"Proč? Nechci opustit Roberta!" vezmu ho za ruku

"Musíš dostat Jaka a jeho rodiny za mříže!"

"Sama to nedokážu!" stisknu mu ruku

"Ale dokážeš! Hned okamžitě tě zavezu k Alici a pojedeš s ní!"

Vezme mě za ruku "Georgi prosím" podávám mu malého

"Tak jdeme!"



Vyběhneme z nemocnice ven a sedneme do auta směrem letiště!

Alice už čeká na letišti. "Sophie!"

"Alice!" vystupuji a jdu za ní

"Jsi připravená na akci! Tady máš zbraň!"

Vezmu si od něj zbraň "Co když mě zabiju?"

"Umíš s tím zacházet?"

"Tak namířit a střelit jo ale trefit se to ne"

"Pamatuj vždy to musíš vycítit a vystřelit! A kdyby si dostala strach, vzpomeň si na Roberta, co mu provedli!"

"To nebude problém!" při těchto slovách mi navřela krev v žilách

"Pojď letadlo čeká!"



Nastoupíme do letadla a odletíme do Ruska

"Sophie, jsi opravdu připravená postavit se Jakovi tváří tvář i kdyby si ho měla zabít?! Byl to přeci tvůj kamarád!"

"Alice, kamarádi přijdou a odejdou ale skutečná láska zůstane navždy!"

„Miluješ Jaka?" Nemusíš mi odpovídat!

"Ne! Jednoduchá odpověď"

"Opravdu?! Ale tvoje srdce říká něco jiného!"

"Já miluji Roberta, Alice!"

"Jasně holka, mě neoklameš! Už přistáváme, vítej v Rusku v státu mafiánu!"

"Proč jsi myslíš že miluji Jaka?" ptám se ji když vystupujeme a tu kurva zima!

"Cítím to!! Jedem k Jakovi rodině do sídla!"

"Blbost, mé srdce patří Robertovi!" sama vím co cítím a měla jsem se líp obléct!

"Vezmi si tenhle kabát a schovej dobře zbraň!"

Oblékla jsem si kabát do kterého jsem ukryla zbraň. Nasedneme do auta a jedeme za mafii.

"Kde jsem se to dostala?!" ptám se sama sebe

"Už jsme tu!"

Vystoupíme při velkém sídle, naštěstí je tma ale pro mě je to horší

"Opatrně, buď potichu! Umíš lézt?!"

"Jenom po žebříku!"

"Tak musíš i po provaze!" Hodím provaz s kotvou nahoru, provaz se pevně zachytí. "Lezu první, stačí používat ruce a nohy."

Naštěstí se učím rychle tak jsem jí hned v patách!

"Jsem nahoře!"...  "Jaku!" "Alice!" „Sbohem Alice!" Jake vystřelí a Alice letí dolů ze střechy! Její tělo dopadne na tvrdou zem.

"Ty svině!" pošteptám a opatrně lezu na střechu. Opatrně vykouknu jestli je vzduch čistý

"Alice je mrtvá a teď si na řadě ty mrcho!"

Vytáhnu zbraň a vystřelím na Jaka!

Taky vystřelím.. Sophie se drží rukama kraje střechy..

"Líso, pomoz mi!" modlím se. Střelil mě do ruky a celou sílou se držím střechy

"Tak, co Sophie?! Chceš žít nebo ne?!"

Dítě & nečekané problémyKde žijí příběhy. Začni objevovat