Dítě & nečekané problémy

22

"Do prdele!! To musíme řešit!!" kurva! Sanitka je už na cestě

"Jestli umřu, tak chci, aby si se mi postarala o Erika a tomu malému uvnitř sebe řekla, že se na něj tatínek dívá z nebe!"

"Ne ty neumřeš!!! Nemůžeš!!!" Sanitka přijde a naloží nás a frlíme do nemocnice. Nechci aby umrěl, miluji ho!

"Sophie, miluji tě!!! Já už nemůžu!"

"Ne prosím vydrž to!!!!" brečím když vystupujeme a běžíme na sálu

Po operaci: "Slečno, vašeho přítele jsme stabilizovali, ale bohužel není na tom dobře!"

"Můžu vědět víc prosím?" slzy mi tečou po tváři

"Udělali jsme, co jsme mohli! Váš přítel má poškozenou slezinu a jed taky napáchal pěkné škody s jeho orgány!"

"Ale bude i tak v pořádku, že?"

"To vám teď nedokážu říct! To ukáže čas?Můžete jít za ním!"

"Děkuji!" malý spí v kočárku ale vezmu ho na ruky a jdu na pokoj za Robem

"Lásko? Jsi to ty!"

"Ano zlatíčko jsem to já. Jak se cítiš?"

„Všechno mě bolí, mám chuť skočit do hluboké propasti!"

"To ti nedovolím brouku!" políbím ho "Chceš si užít malého?"

"Chci a moc!!"

Opatrně mu dám malého na hruď a pak se koukne na mé břiško

"Eriku, tady v tomhle bříšku je tvoje budoucí sourozenec!"

Usměju se "Jsem šťastná a ráda že jsi v pořádku. Moc tě miluji!"

„Já tebe taky!!!" Vzpomněl jsem si na mámu, zítra jsem ji měl vyzvednout na letišti!

"Co chceš aby to bylo?" hladím si břiško

"Přál bych si holčičku, udělal bych z ní budoucí boxerku!"

Směju se "Já taky holčičku a jaké jméno?"

„Lisa!"

"Myslela jsem si. Jiné jméno nechci. Chceš si pohladit?" ukážu mu břiško které se mi zvěčuje

Přikývnu...

"Už to roste a já se těším"

"To je taková krása! Mám z prdele štěstí, že vás mám!"

"Taky si myslím, ale zasloužíš si to"

"Mám na tebe takovou prosbu! Nevyzvedla by si mámu na letišti?"

"Jasně, moc ráda, snad se jí budu líbit" řeknu nejistě

"Děkuji!  Popíšu ti, jak vypadá": „Nosí sportovní oblečení, bruneta, v uších nosí neustálé sluchátka a na první pohled působí přísně!"

"Dobře, když si nebudu jistá pošlu ti fotku" směju se "a kdy mam jít?"

"Zavolá mi!! Teď běž domů!!"

"Nejdu domů, zbláznil ses?" pohladím ho

"To chceš tady přespat i s malým?"

"Ráda bych ale nemám sebou věci a nemám jak domů."

"Půjč si moje auto!"

"Přišli jsme na sanitce a ne autem zlato!"

"Zavolej si taxíka!"

"S tím kočárkem mi nepomůže"

"A nejde ten kočárek složit?!"

"Jde ale když mě tady nechceš tak už půjdu" vezmu malého  a dám ho do kočárku"

"Moje řeč!!  Odpočiň si a já zavolám, kdy vyzvedneš mámu!"

"Dobře" přikývnu a políbim ho. Jsem trochu smutná že mě nechce při sobě ale chápu ho, nemám tady věci a malý je ještě malý.

SOPHIE

Jack stojí před nemocnicí.

Výjdu z nemocnice a koho nepotkám. Hazjla Jaka!

"Ahoj Sophie!! Jak se ti daří?!"

"Co tu chceš?"

"Čekám tu na Alici!"

"Hodně štěstí..."

"Co ty tady??"

"Co tě je po tom.."

"Víš, co mi můžeš..."

"Ty mě taky Jaku" usměju se

"Kde je ta milá Sophie?!"

"Chybí ti?" zeptám se úpřimě

"Ta byla moje kamarádka!!!"

"Jaku, já jsem milá pořád, jenom si mě nasral hodně když jsi si myslel že to miluji ale nemilovala jsem ho. Říkal jsi mi že mě miluješ a že s Alicí rozvedeš a vyspal jsi se se mnou. Doteď nevím proč jsi to udělal?"

"Víš, jak jsem se cítil, když jsem tě viděl s Robertem a s malým v tom přístavišti?!"

"Ne. A víš jak jsem se musela cítit když jsi mě "podvedl"? Myslela jsem že jsme přátele Jaku. Kdyby ses nechoval jako hajzl ale jako můj kamarád"

"Uvědomil jsem si, že jsem chtěl být na místě Roberta! Žárlil jsem na tebe!"

"Proč jsi žárlil? Vždyť máš Alice..."

"On mi tě ukradl!!"

"Myslíš? Na střední jsi o mě ani nezavádl a když si někoho najdu tak žárliš"

"Chceš vědět, proč tě kluci na střední odmítali?"

"Proč?"

"Kvůli mně! Nechtěl jsem tě nikomu dát! Já jsem byl do tebe zamilovaný od první chvíle, co jsme se seznámili."

"Proč jsi mi tehdy nic neřekl??" už vím kde byla díra vykopaná...

"A ty jsi mě milovala od první chvíle, co jsme se potkali?!"

"Líbil ses mi hodně a trochu jsem byla stydlivá" pousměju se

"Tak, proč jsi s Robertem teda?!"