Dítě & nečekané problémy

33.

"Vezmi kufry prosím!" už budu opatrná!

Dám je do taxíku a jedem.

Silně a láskyplně obejmu malého který je vzhůru "Do jakého hotelů?"

"Doporučiji hotel žluté sluníčko!" řekne řidič.

Kouknu se na Roberta "Může být?" zeptám se tiše

"Může!  Zlato mám jednu zásadní otázku miluješ mě nebo Jaka?"

"Jake mě zradil a zranil, nechci o něm ani slyšet"

"A co já???"

Pohladím ho po tváři a dívám se mu hluboce do očí

"Slečno, být vámi tak si nenechám utéct štěstí!"

"A vy to jak víte?" ptám se řidiče

"Co, jak vím??"

"Že Robert je moje štěstí?"

"Slečno na tom chlapci je něco tajemného!  Býval jsem také mladý!"

"Tajemného jako co?"

"Něčeho se bojí, má strach!"

"Čeho se bojí?"

"Těžko říct, možná nějaké osoby!"

"Mě?"

"Vás ne, ale někoho z minulosti!"

"Koho?"

"To se budete muset zeptat jeho!"

Zastavíme při hotelu a vystoupíme "Moc krát děkuji" podávám mu peníze

"Není zač! A hlavně buďte opatrná!"

"Budu, slibuji!" slibuji i sama sobě!  "Vyndáš kufry?" ptám se Roberta

„ Jasně!" O čem jste hovořili s tím taxikářem.

"Že bych si nenechala ujít štěstí a že se bojíš nějaký osoby z minulosti"

"Ten taxikář je jasnovidec?! Má mě přečteného!"

"Jaký osoby se bojíš?" jdeme do hotelu

"Je to hrozně bolestivá minulost!"

"Můžu ji vědět?"

"Slyšela si, že Alice měla snoubence, kterého jsem zabil. Měl jsem ještě jednoho bratra Willa u policie, její snoubenec ho zabil!"

"A proto se ti chce Alice pomstít za jejího snoubence ale tys pomstil bratra Willa!"

"Její snoubence jsem zabil v sebeobraně! Jenže Alice viděla tu část, jak jsem vystřelil ze zbraně!"

"Tak ona si teď myslí že jsi ho zabil naschvál" kupuji pokoj

"Stala se z ní bláznivá hysterka!! Což si všimla jistě!"

"Jo všimla ale proč se vdala za Jaka?"

"Musela se nějak krýt!"

"Jake o tom ví?"

"Ano ví a ona mu řekla svoji verzi příběhu!"

"No když se dozví o týhle verzii tak nevím jak se bude tvářit" jdeme na pokoj "Vezmeš je?" ukážu na kufry

Popadnu kufry a jdeme na pokoj!

Otevřu dveře a malého uložím na velkou manželskou postel

O něčem uvažuji... že asi ukončím kariéru v boxu?

"Nevím kolik tady budu ale .... prvně si dám sprchu" svléknu své obléčení do spodního prádla

Sundám si bundu a převléknu se do tepláků a tílka.

Vlezu do vany a dám si horkou sprchu která mě hned uklidní

„ Kamaráde musíme tě nakrmit!" Přichystám přesnídávku, vezmu na klín a začnu krmit. „Koukej letí letadlo!"

Usuším se a zabalená v ručníku jdu na pokoj kde vidím jak Robert krmi malého

„Teda ty pěkně papáš!" Podívej máma!

"Kdo pak tě to krmí?" políbím ho a pak si z kufru vyndám oblečení a shodím ručník a jsem nahá

„Táta!!" Zírám na ní, jak na svatou Marii.

"To koukáš co?" směju se a oblékám se

„Jsi nádherná a roztomilá!"

"Děkuji, jak je to s tvojí macechou jestli se můžu zeptat?" mačkám si vlasy v ručníku

"Je to kurva!!!"

"Důvod?"

"Víš kolik ji je??"

"Ne" kroutím hlavou

„19!  Můj otec by ji mohl dělat dědu!"

"Vypadá mnohem starší!" radši si sednu na postel

"To dělá ta její plastika!"

"Fuj jak odporné a uměle! Takže tví rodiče jsou rozvedení?"

„Už to tak bude!"  Matka se začala věnovat boxu a otci se to nelíbilo!

"Chápu, mohla bych vidět nějaký její zápas?"

"Mám tu jeden natočení na mobilu!"

"Vezmu si jeho mobil a jdu na to video a koukám

Erika mezitím přebalím a obléknu do čistého.

"Teda, kdybych ji viděla na ulici, asi bych se posrála" směju se ale je to vážně hrdinka

„Přezdívalo se jí andělská tvář!" Všichni z ní měli strach i otec!

"To se nevidím, krásna ale nebezpečná" odložím jeho mobil a pak napíšu mámě sms

"Měl bych ji také napsat!" *čus mamčo, jak se máš?!*

*Ahoj mami, už jsme v Berlíně v hotelu, je tady i Robert!* na chvíli si lehnu

*Cože Robert, on není ve vazbě?!*

*Asi ho pustila, taky jsem byla v šoku *

"Jinač, proč tě Alice pustila?!"

"Dal jsem ji slib, že už mě nikdy neuvidí!"

"A proč tě zavřela?"

„Pomsta!"

"A proč tě pustila?"

"Asi měla dobrou náladu!"

"Nebo jsi měl štěstí" na chvili si zdřímnu

"Půjdu do posilovny!"

"Znáš to tu?"

"Ne!! Ale poradím si.."

"Jestli se něco zomele, přísahám bohu, že....!" sleduji ho vážným pohledem

„ Nic se nestane!" Za chvilku jsem zpět!

"Bůh tě ochraňuj!" lehnu si k malému

Vyjdou z pokoje, ale to nemám tušení, co se za chvilku odehraje?! Jake stojí v povzdálí.  Konečně ten šmejd šel pryč! Vstoupím do jejich pokoje.

Pomalu usínám když uslyším dveře "Zapoměl jsi něco?" zeptám se rozospale

Potichu jdu k její posteli a píchnu ji uspávací látku.

Beze slova usnu jako dřevo a nezmohu se na nic, bohužel malý spí taky

Přechodím ji přes záda a nechám pro Roberta vzkaz:
*Jestli ti na ní záleží, najdeš si ji!!*

Jake

Nevnímám nic, moje tělo a mysl je bezbranní...