Dítě & nečekané problémy

127

Malý se mi probudí a začne brečet, vstanu a popadnu ho.

Caleb: Probudím až na oběd!

Popadnu Erika "Nech ho být, to je zlej ujo" zašeptám a posadím si ho na linku

Caleb: Objednám si čínu! zamračím se a ty zlá ježibaba!

Všechny tři se najíme obědu, pak popadnu Simona a jdeme krmit na záhradu.

Caleb: Zaplatím poslíčkovi a vrhnu se na čínu!

Malý mi usne hned, odejdu do ložnice ho uložit.

Caleb: Lisa ke mně příjde z knížkou o princeznách! Vezmu ji na klín a začnu číst pohádku...

Převlíknu se do teplácích a trika a jdu k dětem. Co nevidím Lísa mu sedí na klíně.

Caleb: Lisa se směje, tleská ručičkama.. "Ta zlá čarodějnice Hogáta věznila hodnou princeznu ve věži..."

Koukám na ně z kuhyně, kdyby jen Lísa věděla, co to je za člověka

Caleb: "Na konec byla v království svatba! Konec pohádky! Tak utíkej za mámou!"

Popadnu malou a jdu k němu "Nevěděla jsem, že zrůdy jako ty umí číst!"

"Umím číst a co má být!"
"Nic!" odejdu na záhradu

24. prosince: Caleb: Pani dneska je štědrý den!

Peču koláč a děti sleduji televizi.

Caleb: Budu ji muset říct... Co k ní cítím!

Pudingovej koláč, to je snad jako nebe!

Lisa: Toto voní! Jak se vede paní Konzernová!

Nejsem pani, neříkej mi tak.

Lisa: Jsi přece čtyři měsíce manželka Caleba!

Nepřipouštím si to, ani ty mě nebo mi zkazíš vánoce!

Lisa: Jen si si nemysli, že jsem si nevšimla, že na něj žárlíš, když jsem příjde po boku nějaké holky!

Nežárlim ale štve mě to! Aspoň to pomohlo mojí matce! Nechci se furt hrát na šťastnou rodinu!

Lisa: To vykládej vrabcům na střeše!

Jako po správnosti, by se měl věnovat mě a ne courám!

Lisa: Ani na svatbě jste se nepolíbili!

Odmítla jsem. Pořád se mi hnusí!

Lisa: Je to ale kus chlapa! Viděla jsem jednou ve sprše, no páni nevíš o co přicházíš!

Za ty facky a nadávky mi to nestojí!

Lisa: Už musím! Drž se!

Nechám koláč vychladnout a jdu s ostatními koláčemi do obýváku.
"Dneska jedu pryč! Slavím Vánoce u kámoše!"
"Jak chceš ale děti budou smutné, zvykli si na tebe"
"Nenávidíš mě?"
"Nemám důvod tě milovat"
"To jsem ji chtěl říct o svých citech, seru na to!" Prásknu dveřma!
"Ty a city? Umíš jenom mlátit ženy!" řeknu pro sebe

Caleb: "Všechno jsem posral!" bouchnu do volantu.

Popadnu děti a jdeme se obléct, táta s mámou přijedou na večeři.

Caleb: Já dál nemůžu, miluji, ale zrůda přece nemůže milovat!

Jemně se nalíčím a upravím vlasy. Ještě máme hodně času.

Caleb: Chci být s ní, vystoupím z auta a vejdu zpět do domů!

Opatrně se pustím do koláču, bože, ta vůně mě zabíjí.

Caleb: "Jsem zpět!"
"Co tak rychle?"
"Chci strávit Vánoce s váma i když si myslíš o mně že jsem zrůda!"
"Tak zatím si mě nepřesvědčil o tom, že nejsi"
"Dala si mi šanci ti to dokázat?!"
"Možná..."
Vezmu nůž a říznu se do ruky!
"Přestáň!! Dobře dám ti šanci ale přestaň!"
"Ignoruješ mě celý ty měsíce, nespíš se mnou ve stejné posteli! Díváš se na mě jako na vraha!"
"Divíš se když mě furt fackáš a nadáváš mi?"
"Jsem zrůda která se tebe zamilovala!"
"Vždyť jsi sám řekl, že mě milovat nebudeš"
"Takže já ti lžu o svých citech?!"
"To nevím, tohle jsi řekl před třemi měsíci"
"Časy se mění!" zazvoní zvonek u dveří.
"To budou rodiče" otevřu "Ahoj!"
Caleb: "Nazdar!"
Sára: "Ahoj děti, jak se vede?" Callum: "Doufám, že posloucháte!"
"Špatně!"
"Prosím, dneska ne" řeknu Calebovi a chytnu ho za ruku
"Dej mi pokoj!" jdeme ke stolu.