Dítě & nečekané problémy

139.

"Wow! Ten kluk se fakt vyšvyhl! Děda by byl pyšnej!"
"Jsem na bráchu tak hrdá!"
"Já taky, a jak se to zkončilo předtím? Víš kdy."
"Erik společně s Hannou ukončili maturitu, vzali se a odstěhovali!"
"To jsem měla jet na jejich svadbu! Všechno se tehdy dojebalo!"
"Byla to královská svatba brali se v Benátkách!"
Brečím "To není fér, přišla jsem o svadbu svého syna a svý dceři!"

Kyle: "Vítejte New Yorku!"
"Za mladí jsem tady byla!"
"Tak tohle je palác tvého syna a Hanny!"
"Kurva to mě poser! I Paříš je oproti tomuhle nic!"
Kyle: Vyndám kufry z auta!
"Budu si muset koupit nový šatník!" vejdeme  do budovy.

Erik: "Vítejte v mém domě! Sestřičko, Kyle!"
"Synu pojď ke mě!" rozpučím ho v objetí!
"Nejsem tvůj syn!"
"Cože? Vždyť víš že jsem tě vychovávala jako svýho"
"Za to ti děkuji, ale moje pravá matka nejsi!"
"Co se to s tebou děje Eriku?"!
"Dospěl jsem a zmoudřel!" "Doris zaveď je do jejich pokoje!"
"Vždyť jsi se všechno dozvěděl před léty, to je opravdu hezké přivítaní!" otočím se a jdu pryč z jeho bytu v slzách
Hanna: "Eriku to si přepísk! Sophie!" chytnu ji za ruku.
"To je v pohodě Hanno, jsem zvyklá ma zklamání, půjdu se ubytovat jinde"
"To teda nepůjdete, zůstanete tady! Máte tu vnučky a vnuky!"
"Ale Erik mě nechce ani vidět a to mě bolí nejvíc"
"Erik bývá do večera v práci takže domů jezdí až v noci!"
"Ale to přivítáni mluví za vše!"
"Běžte se ubytovat a žádné výmluvy!"
"Díky Hanno!" jdu do svého královského pokoje

Caleb: "Můžu být s tebou ve tvém pokoji?!"
"Pokud mě tady chceš" sedím smutně na posteli
Chytnu ji za ruku. "Nebuď smutná! Pamatuješ na naše milování?!"
"Po tom co jsem pro něj udělal se mi takhle vypláci! No něco málo" padaji mi slzy
Přetáhnu ji triko.. Sundám její kalhoty..
"Co se s vámi stalo když jsem omdlela?"
"Přežil jsem a ostatní dál žili svoje životy po svém!" Položím ji na postel...
"A co Robert a Alice? Zoe?"
"Alice zemřela a Robert se Zoe se odstěhovali do Los Angele! Zoe si otevřela vlastní cukrárnu a odstěhovala se do svého bytu!"
"Bože, tolik se toho změnilo, kurva a já byla v posratý kómě! Sabrina a Sam?"
"Sabrina skončila na vozíku a Sam spáchal sebevraždu a jejich děti se rozutekly."
"Tohle je moc, já nemám slov a co Will?" pořád brečím
"Willovi se vrátila rakovina!"
"Chudák, stejně za tohle může mafie, táta se jenom obrácí v hrobě"
"A mám pro tebe ještě jednu smutnou zprávu tvoje matka včera zemřela na selhání cév!"
"Tohle si já můžu vážně hodit!" brečím mu do hrudě
Svléknu se... "Jdeme na věc!" Zasunu se do ní!
"Pořád tě přitahuji? Už jsem stará"
"Přitahuješ, pořád stejná!"
Pousměju se a zlíbám ho

"A co naše dítě??"

"Byla jsem v kómatu, nepřěžilo to takže jsem potratila"
"To není možný! Podle doktorů si porodila císařem zdravé dítě tak co se nim stalo?!"
"Vždyť jsem byla v kómatu, nepamatuji si že bych porodila"
"Jak by si mohla! Celou tu dobu hledám naší dceru, ale bez úspěšně!"
"Takže máme zdravou holčičku, ale kdo si jí vzal na starost?!"
"To nemám tušení, ten kdo si ji adoptoval nechtěl být zmíněn!"
"Sakra musíme jít jí najít, doktoři nevědí jak vypadá?"

"Ta osoba si ho brala jako mimino... "
"Žena nebo chlap?"
"Doktoři nic neřekli!"
"Kameri v nemocnici nejsou?"
"Ten je měli s nimi problémy!"
"Proč? Pak se podařilo ho vypátrat"
"Zmizel z naší dcerou beze stopy!"
"Kurva! Ale musí to být někdo kdo mě zná a věděl, že jsem těhotná a kómatu!"
"Hanna by nám mohla pomoc je přeci doktorka!"
"Zítra se jí zeptám!" pak vyvrcholím
"Taky vyvrholím, obejmu ji a usneme!"
Konečně spánek, dnešný den by hrozně vyčerpávajíci.

Erik: Chlast ze mě táhne na sto honů! Hanna: "Jak to vypadáš?!"  Erik: "Co ti je do toho děvko!"  Hanna: "Nevíš, co mluvíš!"  Erik: "Moc dobře vím, jak mluvím" A jednu ji vlepim.

Probudím se na křik "Calebe, slyšíš to??" zatřasu s ním

"Slyším!"  Erik: Zmlátím ji do bezvědomí!

Prudce vstanu a běžím za hlasem, poznám ten hlas, Erik "Eriku padej od ní!!" odtrhnu ho
Erik: Jednu udeřím i mámě!
Caleb opět zasáhne Přijdu k Hanně "Hanno!!!" třasu s ní
"Jenom klid chlapečku!"  Erik: "Kdo je u tebe chlapeček?!"
"Hanno no ták prober se!" pomalu otevře oči "Kyle, volej sanitku!!!" zařvu na něho
Hanna: "Žádnou sanitku!" Jsem v pohodě jenom pár šrámů!
"Eriku, co blbneš?!"
"Je to děvka a děvky si tohle zaslouží!"
"Jak to můžeš říct o své ženě?!"
"To mám za všechnu lásku?! Je konec!!! Sbal si svoje věci a vypadni!"
"Co se to s ním kurva stalo? Byl slušnej a já byla na něho pyšná!"
"Tahle mě už zmlátil několikrát! Po každé jsem mu dala šanci, ale už žádnou!"
"Styď se ty šmejde!" jednu mu vlepím
Erik: "Za co, že se vydělávam a staram se?!"
"Staráš se jenom o sebe a biješ doma ženu!"
"Koupil jsem tenhle dům ze svých úspor!"
"Jo velkej dům, žena a děti ale ty sám jsi nula!"
Hanna: "Co to tady vykládáš za lži?! Tenhle dům nám koupila moje matka, když jsi se dostal do dluhů!"
"Tak takhle to je, ještě svý matce bude lhát! Sám máš dluhy a ještě se ožíraš, sbal si věci a vypadni!"
Erik: Sbalím si svoje věci! "Sbohem nádhery!"

"A to jsem kurva byla na něj pyšná!" utíram si krvavej nos
"Já jenom před svatbou, pak se začal měnit!"
"Nechápu to, jinak chci si s tebou promluvit o mé dceři"
"O dceři??"
"Ano, prý jsem porodila zdravou holčičku a někdo mi jí ukradnul"
"Co by si potřebovala  ode mě?!"
"Jestli si neviděla někoho podezřelého s dítětem"
"Rodila si před 10 lety .. Takže ta holčička musí být stejně stará s moji nejstarší dcerou Sophii!"
"Ano, za těch deset let se hodně změnilo, ta holčička nebude vědět kdo jsem, potřebuji vědět kdo to byl, muž nebo žena?"
"Pracuji sice tady v Americe, ale pokusím se zeptat známých, co pracuji v nemocnici ve Francii!"