Dítě & nečekané problémy

128.

Popadnu Simona a jdeme všichni jíst
Po jídle si rozdáme dárky a rozloučíme se!
"Dala jsem ti šanci, proč jsi najednou zlej? "
"Nech mě na pokoji jenom mě trápíš!"
"A ty mě šikanuješ!" uložím děti do pokoje
"Kdy jsem tě naposledy uhodil?!"
"Před měsícem, když jsem ti nadávala na tu couru!"
"Aha tak promiň, ale už tě nikdy neuhodil!"
"V pohodě, už jsem si zvykla, doufala jsem, že se změníš"
"Žárlíš, když šukám s jinou courou?!"
"Štve mě to, pořád vidím jinou a děti taky"
"Ty si vůbec nedala!"
"Tak proto spáváš s jinýma protože jsem ti nedala" směju se a jdu do obýváku
"Ty mě nenávidíš! Já nemůžu!"
"Mám tě ráda protože tě děti maji rádi!"
"Ráda takový kecy!"
"Tak jdi do hajzlu když mi nevěříš!" popadnu láhev vína a napiju se
"Vždy já půjdu!" Zavřu dveře do pokoje a zhrotím se na zem...

Začnu brečet, odejdu na zasněženou záhradu s vínem.

Caleb: Jen tričku a boxerkách vyjdu na zahradu.

Ležím na záhradě a brečím jak malá holka.

Caleb: Pak omdlím...

Kouknu se na Caleba, padnul na zem, dojdu k němu "Co je ti?"
Mám zavřené oči a nic nevnímám!
Jemně ho fackám "No tak, prober se!!"
Nevnímám vůbec nic  hlasy...
"Calebe!!!" popadnu mobil a volám sanitku
Dorazíme do nemocnice!

Čekám na chodbě a utírám si slzy
Doktor: "Slečno váš manžel pan Konzern upadnul do koumatu!"
"Proč? Vždyť bylo vše v pořádku!"
"Výsledky nepotvrdili žádnou nemoc!"  Je to velice podivné!
"Pak tomu nerozumím proč omdlel"
"Budeme čekat jestli se vůbec někdy probudí! Můžete jít za ním."

Přikývnu a vejdu do pokoje. Skurvený hádky, kdyby jsme se nehádali nedopadlo by to takhle.

Lisa: Vidíš , Bůh ho potrestal!

Jo to vidím a to jsem mu dala šanci ať to napraví...

Lisa: Budeš muset být trpělivá!

Sednu si k němu a chytnu ho za ruku

Callum: "Dcero! Něco jsem zjistil o Calebovi!"
"Poslouchám!"
"Byl ženatý za Valerii! Ta zmije ho mlátila a ponižovala!"
"Valérie je mrtvá, nebo je naživu? Tak proto mě mlátil, protože sám byl otrokem!"
"Oženil se s ní po střední! Manželství s ní pro něj peklo!"
"Chudák, to nevěděl, do čeho jde?"
"Jak by mohl! To strašné manželství trvalo pět let! Nebýt Eastona tak by Caleb spáchal sebevraždu!"

"Ty vole, no díky Eastonovi Caleb pořád žije ale spí"

"Už půjdu! Měj se Sophie!"
"Pa tati!" povzdychnu si a koukám na Caleba

Lisa: Vidíš co si ten chudák v životě vytrpěl!

Jo to vidím, chudák, je mi ho líto.

Lisa: Cítíš něco k němu?

Mám ho ráda ale jemu to nestačí určitě

Lisa: Mám tě ráda to se říká jenom kamarádům ...

Vidím v něm dobrého člověka ale bojí se ho dát ven

Lisa: Snad dokáže bojovat!

Bojí se.. Snad se někdy probere

O čtyři roky později: Caleb: Pomalu otevřu oči...

Vstanu a pomalu se proberu, je čas jít do školky...

Caleb: "Kde je moje žena?!" Doktor: "Zavoláme jí!"

Obleču sebe a i děti, pak udělám svačinu a jdeme do auta

Doktor: "Paní Konzernová, váš manžel se probral z koumatu!"
"Díky za info!" tipnu hovor "Děti táta se probral!"  "Konečně!" řekne Erik "Chyběl mi!" řekne Lísa "Za ním!" řekne Simon

Caleb: Koukám se z okna... "Doktore jak dlouho jsem spal?!" Doktor: " Čtyři roky!"

Po chvíli zaparkuji před nemocnici, s dětmi vyběhneme za ním do pokoje
"Sophie, Liso, Simone, Eriku!"
"Ahoj zlato!" všichni se na něho vrhneme
"Rozmáčkate mě!"
"Děti do toho!" pak se mu hodí kolem krku, a já ho zlíbám
"Vždyť mě nemiluješ!"
"Miluji, uvědomila jsem si věci a dozvěděla pravdu, už přešlo hodně času"
"Taky tě miluji!"
"Je čas jít domu zlato!"
"Kolik je těm třem vůbec už?!"
"Erikovi je 8, Líse 6, Simonovi 5"
"No páni! kráčíme z nemocnice v ruku v ruce
"Táta nám postavil bazén" usměju se
"Až odvezeš děti do školy a školky.. Hned se vrhneme do bazénu!"
"Souhlasím ale jdeš s námi!" nasedneme do auta jdeme do školy
Do ucha ji pošeptám: "V tom bazénu si to spolu rozdáme!"
Přikývnu a kousnu si ret. Zastavím u školy "Mějte se děti, miluju vás!"
"Hezky se učte a samé jedničky!"
Mávnou nám "A teď školka!"
Usměju se..
Zastavím a Simon vystoupí "Pa zlato, buď hodný!"
"Pa Simone!"
"Bojím se o něho, ve školce ho šikanuje jeden kluk!"
Caleb: Vystoupím z auta a vrhnu se do školky .. " Tak co je to tady za bordel?! Tahle vy hlídate děti ,co jste to za učitelky!"

Běžím za ním a už slyším plač ze záchodu "Zlato!!!" otevřu dveře a ten šmejd kope do Simona

Caleb: Popadnu toho parchanta malého a pořádně  ho zmlátím! "Opovaž se jenom říct něco doma!"

Popadnu Simona a jdeme ven ze školky "Už je dobře zlato!" zlíbám ho

Caleb: Přivedu toho spratkám učitelkám... "Ještě jednou se přiblíž k mému synovi a zabiju tě! Jsem mafián a tvoji rodiče by jistě nechtěli zaplést s mafii!"

Usadím ho do auta a jdu za Calebem "Zlato to by stačilo, jdeme"
"Jdeme, pamatuj na moje slova spratku!"

Chytnu ho za ruku a jdeme k autu
"Neboj Simone tvůj kamarádíček dostal od tatínka lekci!'
"Nemusel jsi mu zlomit nos zlato, stačilo jenom přefackat!"
"Tihle rostou pro kriminál! Možná by se hodil do ringu!"
"Tak ještě mu pomoz... Přemýšlím jestli to není Sabrinin syn, ona je taky boxérka"
Sabrina: "Sophie Caleb zmlátil mého syna Paula!"
"A Paul mlátil mého syna Simona!"
"Paule já tě přerazím!"
"Nauč ho slušného správáni nebo vyměň školku!" vejdeme dnu
"Přijedeme za váma!"
Tipnu hovor "Sabrina přijde i se Samem a možná i s Paulem!" řeknu Calebovi
Caleb: "Dáme Simona spát!"